Popis
Seutter, Georg Matthäus – Mapa Prahy
Originál stará mapa
Název: Mapa Prahy, „Praha nejslavnější a největší, v celých Čechách a ve světě nejmocnější na řece Vltavě“.
Autor: Georg Matthäeus Seutter (1678 Augsburg – 1756/1757 Augsburg).
Vydáno: nedatováno [kolem roku 1740].
Materiál: kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: bez měřítka [odpočtem z mapy cca 1:10 000], výška 490 mm, šířka 570 mm.
Popis: kromě přehledných map kontinentů a zemí zpracovával Seutter také plány měst. Patří k nim i plán Prahy Praga celeberrima et maxima totius Bohemiae metropolis et Universitas florentissima ad Muldam Fl. z 1. poloviny 18. století, zařazený do některého ze Seutterových atlasů.
Plán Prahy je velmi schematický, zakreslena jsou pražská města Malá Strana, Staré Město a Nové Město, Pražský hrad, Vyšehrad a pět nepojmenovaných vltavských ostrovů. Jedná se pravděpodobně (proti proudu řeky) o ostrov Štvanici, Primátorský, Kampu, Křižovnický (při pravém břehu řeky pod Karlovým mostem) a Střelecký.
Zástavba je znázorněna blokově, významné budovy s popisky kolorovány sytě červeně. Na plánu autor zvýraznil barokní opevnění, přímo do plochy umístil znaky měst a Vyšehradu. Za městskými hradbami je naznačena venkovská krajina, hlavní komunikace a potok Botič, vlévající se do Vltavy.
Přes Vltavu vede Karlův most, na němž jsou nakresleny barokní sochy. Socha Jana Nepomuckého je zachycena při pádu z mostu. Titul plánu spočívá na podstavci v podobě antické architektury, obklopené alegoriemi moudrosti a obchodu. Ve spodní části plánu se nachází veduta Prahy podle Václava Hollara ze 17. století.
Dílo představuje významný pramen pro studium ikonografie a schematického zobrazování měst v období baroka a náleží k vyhledávaným položkám v rámci odborného i sběratelského zájmu o historické mapy.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Seutter, Georg Matthäeus
Georg Matthäeus Seutter (1678–1756/1757)
Georg Matthäeus Seutter byl významný mědirytec, kartograf a nakladatel působící v Augsburku v první polovině 18. století. Kartografickému řemeslu se vyučil u Johanna Baptisty Homanna v Norimberku, jednoho z nejvlivnějších představitelů německé kartografie své doby.
Roku 1707 založil vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika desetiletí zařadilo po bok Homannovy dílny mezi nejvýznamnější kartografická centra Evropy. Seutter se specializoval na vydávání map, nástěnných map a atlasů, jež byly určeny jak pro odborné, tak reprezentační účely.
Mezi jeho nejznámější atlasová díla patří Atlas novus, Atlas geographicus a soubory map vydávané pod různými tituly v průběhu 20. a 30. let 18. století. Seutterovy mapy se vyznačují kvalitní rytinou, přehlednou kartografickou strukturou a bohatou barokní výzdobou s figurálními a heraldickými motivy.
Po jeho smrti převzal část tiskových měděných desek jeho zeť Tobias Conrad Lotter, který v kartografické tradici pokračoval pod vlastním jménem. Seutterovo dílo představuje klíčový článek ve vývoji středoevropské kartografie a jeho mapy patří k nejcennějším pramenům raně novověkého zobrazování měst a krajiny.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
