Popis
Johann Baptist Homann – Mapa Londýna
Originální stará mapa
Název: Accurater Prospect und Grundris der Königl. Gros-Britanisch. Haupt- und Residentz-Stadt London.
Autor: Homann, Johann Baptista, 1663-1724.
Vydáno: [Nürnberg : s.n., 1740?].
Materiál: ručně kolorovaná mědirytina.
Formát: 490 x 580 mm.
Popis: jedná se o detailní plán a současně perspektivní pohled na Londýn z první poloviny 18. století, vytvořený jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů své doby. Mapové pole zachycuje město Londýn rozvinuté podél řeky Temže, která zde tvoří hlavní kompoziční osu a zároveň klíčový dopravní a obchodní koridor.
Plán kombinuje půdorysné zobrazení uliční sítě s bohatou obrazovou výzdobou. Zřetelně jsou vyznačeny městské čtvrti, mosty, přístaviště i hlavní komunikace. Významné části města jsou barevně odlišeny, což usnadňuje orientaci v husté městské zástavbě. V mapě je patrný důraz na přesnost i reprezentativnost, typický pro produkci norimberské dílny Johanna Baptisty Homanna.
Součástí listu jsou také samostatné veduty a architektonické pohledy, mimo jiné vyobrazení Whitehallu a londýnské burzy, které zdůrazňují politický a obchodní význam města. Spodní část listu doplňuje rozsáhlý panoramatický pohled na Londýn s výraznou siluetou chrámů, mostů a říčního provozu.
Mapa vznikla v období, kdy se Londýn etabloval jako jedna z hlavních metropolí Evropy a centrum světového obchodu. Dílo tak nepředstavuje pouze kartografický dokument, ale i vizuální svědectví o urbanistickém rozmachu a sebevědomí britské metropole v 18. století. Tento typ městského plánu ukazuje, jak byly staré mapy využívány k reprezentaci metropolí jako center moci, obchodu a kultury.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
