Identifikace starého japonského dřevořezu a jeho ohodnocení

 

Dřevořez je na tenkém morušovém papíru, barvy byly tlakem bambusového polštářku zvaného baren protlačené skrz papír a prosvítají i na zadní stranu papíru, což je u dřevorytů běžné a vlastně žádoucí. Setkal jsem se i se špatnou interpretací, že se jedná o propíjení nebo rozpíjení barev. Správná interpretace je, že barvy jsou při tisku protlačeny skrze papír. Dle měkkých tónů barev soudím, že se jedná o barvy míchané z přírodních pigmentů a ne o chemické anilinové barvy, které jsou mnohem sytější až "jedovatě" ostré. Anilinové barvy se jako levnější náhražka (i když některé anilinové barvy jako pruská neboli berlínská modř byly drahé) začaly masověji používat v Japonsku od šedesátých let 18. století. Syté anilinové tisky jsou typické pro éru Meiji. Nemám sice k dispozici chemickou analýzu a tak je zde pořád malá možnost, že se jedná o vybledlé anilinové barvy, ale dle zkušenosti se vzhledem tzv. vyšisovaných barev předběžně sázím na přírodní pigmenty, které nám tisk posouvají do první poloviny 19. století.

Barvy jsou pro určení stáří tisku jen orientační vodítko. Mnohem přesněji období vzniku dřevořezu určují cenzorské a datovací razítka. Od reforem Kansei, po roce 1787, musel každý tisk obsahovat razítko cenzora, který kontroloval obsahovou nezávadnost námětu. Náš tisk má razítko Aratame (Schváleno) používané v letech 1852-1857 a datovací razítko Tatsu (Drak). Tisk tedy pochází z roku 1856!

Nyní přichází těžší část: identifikace autora, série a názvu díla. Zde je potřeba určitá erudice. Specifikem japonského uměleckého světa je přejímání jmen mistrů jejich žáky a volba nových jmen v průběhu profesního života. Nebylo výjimkou, že jeden malíř používal během života třicet a více jmen, obdobný počet podpisů nebo kaligrafických značek. To identifikaci trochu znesnadňuje. Na zkoumaném tisku je podpis včleněn do kartuše tvořené prstencem malířské školy Utagawa s typickým budhistickým plamínkem, symbolem duše Toshidama. Podpis uvnitř kartuše lze přečíst Toyokuni Ga (namaloval Toyokuni). Tento podpis používal od roku 1845 do začátku 60. let Utagawa Kunisada aka Toyokuni III, jeden z největších mistrů světa ukijo-e, obrázků prchavého světa, který během svého života používal celkem třicet uměleckých jmen!

Určitou komplikací v rychlém přiřazení tisku ke jménu Toyokuni III je fakt, že podpis Toyokuni Ga používal v 50. letech i jeho žák Kunisada II. Nezbývá než v japonském univerzitním katalogu najít svůj tisk a zjistit, jestli se jedná o hodnotnějšího Toyokuniho III nebo jeho žáka Kunisadu II. Může to být zdlouhavé hledání, protože Toyokuni III je autorem cca 20 000 maleb. Pro zúžení hledání jsem v katalogu zadal hesla Toyokuni III - 1856 - Dragon 3 a triptych. Po kratším hledání jsem našel, že se jedná o triptych s názvem Současný princ Genji při návštěvě paláce Rokujo a autorem je Toyokuni III. Podle přiložených informací je tisk ve sbírce Museum of Fine Arts Boston a odhadní cena vzhledem k poškození papíru 300 EUR.

Prodejní informace tedy budou:
Autor: Utagawa Kunisada (Toyokuni III)
Název:
Současný princ Genji...
Datum vzniku: 1856
Materiál: ruční morušový papír
Formát: triptych, vertikální óban, rozměr celkem 35.4 x 71.2 cm
Forma tisku: polychromní dřevořez nishiki-e tzv. brokátový tisk
Cena: 300 EUR
Odkaz na tisk ve sbírce  Museum of Fine Arts Boston: Toyokuni

 

Share