Popis
Utagawa Toyokuni – Nakamura Karoku a Ičikawa Jaozo
Autor: Utagawa Toyokuni, cca 1777-1835.
Originální název: Nakamura Karoku Ichikawa Yaozō.
Vytvořeno/Publikováno: mezi 1830-1834
Technika: barevný dřevořez.
Formát: diptych, 2 x vertikální oban: 34.9 x 24.3 cm, 34.8 x 23.6 cm.
Popis: barevný japonský dřevořez ve formě diptychu zachycuje dva slavné herce kabuki, Nakamuru Karoku a Ičikawu Jaozō, ztvárněné v rolích legendárních válečníků. Utagawa Toyokuni zde pracuje s výrazně narativním pojetím, v němž se dramatická akce rozvíjí napříč dvěma listy a vytváří kompozičně propojený celek připomínající jevištní scénu. Postavy jsou zachyceny v napjatém okamžiku před střetem, což umocňuje divadelní charakter celé kompozice.
Jedna z postav je zobrazena sedící na gigantické ropuše, motivu převzatém z japonské mytologie a populárních hrdinských příběhů. Tento fantastický prvek kontrastuje s realistickým ztvárněním herců, jejich výrazů a kostýmů a posouvá scénu na hranici mezi historickým výjevem a nadpřirozenou legendou. Bohatě dekorované zbroje, výrazné vzory látek a pečlivě vykreslené rekvizity svědčí o Toyokuniho mistrovství v zachycení vizuální atraktivity kabuki divadla.
Kompozice diptychu je vystavěna na diagonálním napětí mezi oběma postavami, jejichž pohledy a gesta se navzájem protínají. Stylizované mraky v horní části listů sjednocují oba obrazy do jednoho prostoru a zároveň posilují dramatickou atmosféru. Typická herecká mimika a přehnané pózy umožňovaly dobovému publiku okamžitě rozpoznat konkrétní herce i jejich role, což bylo klíčovým prvkem portrétů yakusha-e.
Dílo vzniklo v závěrečném období Toyokuniho tvorby, kdy se jeho styl vyznačoval bohatou barevností a dekorativním pojetím kompozice. Diptychy s náměty z kabuki patřily k oblíbeným formátům a sloužily jako vizuální záznamy populárních inscenací. Tento tisk tak představuje cenný doklad propojení výtvarného umění, divadelní kultury a světa fantazie, který je nedílnou součástí tradice japonských dřevořezů a dřevorytů ukiyo-e.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Utagawa Toyokuni
Utagawa Toyokuni (歌川 豊国, 1769–1825) byl jedním z nejvýznamnějších japonských dřevořezců období Edo a klíčovou osobností školy Utagawa. Proslavil se především jako mistr žánru yakusha-e, tedy portrétů herců kabuki, v nichž dokázal spojit realistické zachycení podoby s výraznou divadelní stylizací.
Toyokuni působil převážně v Edu a během své kariéry vytvořil rozsáhlé dílo, které významně ovlivnilo podobu hereckého portrétu na přelomu 18. a 19. století. Na rozdíl od idealizovaných typů se soustředil na individualitu herců, jejich charakteristické rysy, gesta a mimiku, čímž přiblížil svět kabuki širokému publiku městské kultury.
Jeho práce se vyznačují bohatou kresbou kostýmů, dynamickými postoji a dramatickými kompozicemi, které odrážejí energii divadelního představení. Toyokuniho přístup se stal vzorem pro další generace umělců školy Utagawa, včetně Kunisady a Kuniyoshiho, a položil základy vizuální podoby kabuki portrétu v ukiyo-e.
Díla Utagawy Toyokuniho jsou dnes zastoupena v nejvýznamnějších světových sbírkách japonského umění, mimo jiné v The Metropolitan Museum of Art, British Museum, Museum of Fine Arts Boston a Tokyo National Museum. Je považován za jednoho z hlavních tvůrců, kteří proměnili herecký portrét v samostatný a vysoce ceněný umělecký žánr. Právě v jeho díle se ustálily vizuální konvence, jež se staly základem pozdější tradice japonského ukiyo-e 19. století.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.