Popis
Taki Katei – Iris
Japonský dřevořez: originál.
Název: …
Tisk: dřevořez.
Datace: 1894, éra Meiji (Meidži 27).
Formát: jeden list, 325 x 225 mm.
Materiál: japonský ruční papír.
Stav: B (A, B, C, D). Odprodej ze soukromé sbírky. Komisní prodej. Nabízený dřevořez byl součástí prvního vydání leporela Tansei Ippan (Úvod do malby) z roku 1894 (Meidži 27).
Originální dřevořez na japonském ručním papíru s minimálním známkami poškození. Barvy jsou ostré a jasné. Dřevořez je ze spodní strany pro zpevnění podlepený proužkem japonského papíru.
Země původu: Japonsko.
Popis: Iris je originální japonský dřevořez z roku 1894, vydaný v rámci alba Tansei Ippan. Motiv kosatce je zpracován v mimořádně úsporné, téměř kaligrafické formě, která klade důraz na rytmus linií a kontrast mezi plnou stopou barvy a prázdným prostorem papíru.
Kompozici dominuje několik dlouhých, obloukovitě vedených listů, tištěných v různých odstínech černé a šedi. Jemné přechody tónů vznikly kontrolovaným rozmýváním barvy na štočku, zatímco květ je zachycen pouze několika měkkými, ztlumenými tahy. Celek působí vyváženě a klidně, bez dekorativních efektů, s důrazem na podstatu tvaru.
Katei zde navazuje na tradici literátské malby, v níž jeden motiv postačuje k vyjádření celého přírodního cyklu. Kosatec není prezentován botanicky, ale jako znak – nositel sezónní atmosféry a meditativního soustředění. Prázdná plocha papíru funguje jako aktivní prostor, který nechává vyniknout každému jednotlivému gestu.
Tento list patří k těm pracím alba Tansei Ippan, v nichž se nejzřetelněji projevuje Kateiho schopnost redukce a jeho cit pro ticho, rytmus a rovnováhu mezi obrazem a nevyřčeným.
© Atelier Manufactura
Taki Katei
Taki Katei (滝 和亭, 1830–1901) patřil k nejvýznamnějším japonským malířům druhé poloviny 19. století a ve své době byl považován za jednoho z nejžádanějších a nejdražších umělců v Japonsku. Proslavil se především delikátními malbami ptáků a rostlin (kachō-ga), v nichž spojil mimořádně jemné pozorování přírody s kultivovanou malířskou technikou vycházející z čínské literátské tradice i japonské estetiky období Edo.
Kateiho tvorba se vyznačuje lehkostí, vyváženou kompozicí a smyslem pro sezónní atmosféru. Jeho obrazy nepůsobí monumentálně, ale spíše intimně a meditativně; důraz klade na harmonii tvaru, rytmus linií a jemnou práci s barvou a prázdným prostorem. Právě tato zdrženlivá elegance mu zajistila mimořádné uznání mezi sběrateli, aristokracií i oficiálními kruhy v období Meidži, kdy se japonské umění nacházelo v procesu zásadních kulturních proměn.
Vrchol Kateiho kariéry přišel v roce 1893, kdy byl jmenován oficiálním malířem císařského paláce (Teishitsu gigei-in). Toto prestižní postavení potvrzuje jeho výjimečné postavení v tehdejší umělecké hierarchii a svědčí o tom, že jeho tvorba byla vnímána jako reprezentativní výraz japonské kultury na nejvyšší úrovni.
Po Kateiho smrti v roce 1901 však jeho dílo postupně upadlo v zapomnění. Proměna vkusu, nástup moderních směrů a dlouhodobý nezájem o malíře spjaté s tradicí způsobil, že byl po většinu 20. století opomíjen. Teprve vydání rozsáhlé monografie Rosiny Buckland Nature for the Nation: Taki Katei and the Challenges to Sinophile Culture in Meiji Japan (Leiden: Brill, 2013) znovu upozornilo na význam Kateiho tvorby a přineslo nový pohled na jeho roli v dějinách japonského umění.
Dnes je Taki Katei znovu oceňován jako mistr subtilní malby přírody, jehož dílo vyniká krásou, jednoduchostí a lehkostí projevu. Jeho obrazy představují tiché, soustředěné svědectví o vztahu člověka k přírodnímu světu v době hlubokých společenských a kulturních změn.
