Popis
Ohara Koson – Nandina s lejsky
Autor: Ohara Koson (小原 古邨), 1877 – 1945.
Originální název: Setchū nanten to rurichō.
Vytvořeno/Publikováno: 1929.
Technika: barevný dřevořez.
Formát originálu: vertikální oban nishikie (36,35 x 24.13 cm).
Popis: barevný dřevořez „Nandina s lejsky“ (Setchū nanten to rurichō) patří k vrcholným přírodním motivům Kosona Ohary z konce 20. let 20. století, kdy autor dosáhl mimořádné vyváženosti mezi dekorativností a pozorovatelskou přesností v rámci tradice japonských dřevorytů. Kompozice zachycuje dvojici lejsků (rurichō) v zimní krajině, usazených mezi větvemi nandiny, jejíž sytě oranžové plody kontrastují se sněhem a tlumeným pozadím.
Koson zde mistrně pracuje s barevným kontrastem: hluboká modř a čerň ptačího peří vyniká proti světlé sněhové mase a teplým tónům bobulí. Listy a větve nandiny vytvářejí jemnou síť linií, která strukturuje obrazový prostor a zároveň rámuje pohyb ptáků. Jeden z lejsků je zachycen v klidné poloze, zatímco druhý rozvírá křídla v okamžiku přistání či vzletu, čímž vzniká dynamická rovnováha mezi nehybností a pohybem.
Zimní atmosféra je podpořena jemným tečkováním pozadí, evokujícím padající sníh, a celkově utlumenou barevnou škálou, která ponechává vyniknout hlavním motivům. Kosonova schopnost vystihnout prchavý okamžik v přírodě zde dosahuje mimořádné citlivosti: nejde o popisnou ornitologickou studii, ale o lyrický obraz, v němž se setkává krása tvaru, barvy a ročního času.
List „Nandina s lejsky“ je typickým příkladem Kosonovy zralé tvorby v rámci hnutí shin-hanga. Spojuje tradiční japonskou symboliku – nandina jako rostlina spojená se zimou a ochranou – s moderním citem pro kompozici a atmosféru. Dílo tak působí jako tichá meditace nad harmonií přírody a pomíjivostí okamžiku, což je jeden z ústředních rysů Kosonova uměleckého odkazu.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Koson Ohara
Koson Ohara (小原 古邨, také známý jako Shōson či Hōson; 1877–1945) patří k nejvýznamnějším představitelům japonského dřevořezu první poloviny 20. století a je klíčovou osobností hnutí shin-hanga, které usilovalo o obnovu tradičního ukiyo-e v dialogu s moderní estetikou a mezinárodním publikem. Jeho tvorba se soustředí především na motivy ptáků, květin a přírodních scenérií, v nichž spojuje precizní pozorování přírody s jemnou lyrikou a technickou dokonalostí.
Koson se vzdělával v tradiční malbě školy Nihonga a jeho práce vycházejí z hluboké znalosti klasické japonské estetiky. Zároveň však dokázal reagovat na nové požadavky doby, zejména na rostoucí zájem zahraničních sběratelů o japonské umění. Ve spolupráci s vydavateli, jako byli Watanabe Shōzaburō či Daikokuya, vytvořil rozsáhlé dílo, které se vyznačuje vysokou kvalitou tisku, jemnými barevnými přechody a citlivou prací se světlem.
Charakteristickým rysem Kosonovy tvorby je schopnost zachytit prchavý okamžik v přírodě – tiché spočinutí ptáka na větvi, let jeřába nad vodní hladinou či křehkou krásu květů v ranním světle. Jeho kompozice jsou vyvážené, klidné a často meditativní, přičemž důraz klade na atmosféru a náladu spíše než na dramatický děj. V tomto ohledu navazuje na tradici klasického japonského malířství, avšak přetváří ji jazykem moderního dřevořezu.
Dlouhou dobu byl Koson Ohara méně známý než jiní autoři shin-hanga, avšak v současnosti je jeho dílo vysoce ceněno a zastoupeno v nejvýznamnějších světových sbírkách japonského umění. Jeho tisky se nacházejí například ve fondech The Metropolitan Museum of Art, British Museum, Museum of Fine Arts Boston, Rijksmuseum v Amsterdamu či Tokyo National Museum. Dnes je Koson vnímán jako mistr poetického zobrazení přírody a jeden z nejjemnějších hlasů moderního japonského dřevořezu.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
