Popis
Johann Baptist Homann – Habsburské državy
Originál stará mapa
Název: Habsburské državy
Autor: Homann, Johann Baptist, 1663-1724.
Vydáno: 1720.
Materiál: mapa, ručně kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 490 x 576 mm.
Popis: tato reprezentativní barokní mapa zobrazuje územní rozsah habsburských držav v první třetině 18. století. Kartograf Johann Baptist Homann zde zachytil země pod vládou habsburské dynastie v rámci Svaté říše římské i mimo její formální hranice, včetně Rakouska, Čech, Moravy, Uherska, části Itálie a dalších přidružených oblastí.
Jednotlivé země jsou přehledně odlišeny ruční plošnou kolorací a výraznou linií hranic, což odpovídá Homannovu systematickému přístupu k politické kartografii. Mapa klade důraz na správní členění, síť měst, komunikace a hlavní geografické prvky, zejména řeky, které hrály klíčovou roli v administrativě, obchodu i vojenské strategii habsburské monarchie.
V levé horní části listu se nachází bohatě zdobená barokní kartuše s alegorickými postavami a heraldickými motivy, které symbolizují moc, legitimitu a kontinuitu habsburského panství. Výtvarná výzdoba podtrhuje reprezentativní charakter mapy, jež byla určena nejen k praktickému užití, ale i jako prestižní artefakt pro šlechtické a dvorské sbírky.
Mapa vznikla v době, kdy se habsburská říše nacházela na vrcholu své politické a územní moci. Tento list je typickým příkladem, jak staré mapy sloužily jako nástroj legitimizace dynastické moci, vizuálního vyjádření dynastického nároku a státní kontinuity a současně jako nástroj orientace v rozsáhlém a mnohonárodnostním soustátí. Dílo je typickým příkladem vrcholné barokní kartografie, která spojovala přesnost, ideologii a estetickou působivost.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
