Popis
Vogt, Jan Jiří Mořic – Mapa Čech
Originální mapa
Název: Mapa Čech.
Autor: Jan Jiří Mořic Vogt (30.6.1669 Königshofen – 7.8.1730 Mariánská Týnice). Vyobrazení Johann Leonard Blanck.
Vydáno: nedatováno [1712], Norimberk, nakladatel Johann Zieger.
Materiál: ručně kolorovaná mědirytina.
Formát: grafické měřítko [cca 1:400 000], 656 x 853 mm.
Popis: patří k nejvýznamnějším kartografickým zobrazením Čech z počátku 18. století. Vznikla v období doznívající barokní kartografie, kdy se zeměpisné poznání spojovalo s historickým a správním výkladem území.
Přehledná mapa Čech, bohatě zdobená barokními parergy s alegoriemi řek a zemědělství, vyšla roku 1712 v Norimberku u Jana Ziegera. Vogt na mapě zakreslil správní členění Čech na čtrnáct tehdejších krajů, kulturní, hospodářské i zeměpisné údaje a zajímavosti. Dvaceti čtyřmi mapovými značkami, vysvětlenými v legendě, znázornil opevněná města, neopevněná města a městečka, zámky, kláštery, vsi, kaple, zbořené zámky, mlýny, pošty, arcibiskupství a biskupství, latinské školy, naleziště zlata, stříbra, cínu, mědi, místa, kde se daří perlorodkám, termální prameny, sklárny, vinice, železné hutě a celní stanice. Terén zobrazil schematicky a pojmenoval jen významná česká horstva, např. Krkonoše. Pečlivě vykreslil vodní síť, zejména vltavský meandr v Praze. Velkou pozornost věnoval rybníkům. Síť hlavních cest směřuje na mapě do předního města království, Prahy.
Zobrazení území je doplněno výraznou kartuší, heraldickými motivy a grafickým měřítkem, které odpovídá dobovým kartografickým standardům. Dílo náleží k důležitým pramenům pro studium historické podoby českých zemí a je dnes považováno za významný příklad vývoje kartografie v rámci sběratelského a odborného zájmu o staré mapy.
Vogtova mapa Čech nebyla v 1. polovině 18. století dosti oceněna, brzy ji nahradila přesnější mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720. Dnes patří k nejzajímavějším dílům kartografické tvorby v Českých zemích z počátku 18. století.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha.
Vogt, Jan J. Mořic
Jan Jiří Mořic Vogt (1669–1730)
Jan Jiří Mořic Vogt byl český barokní učenec, kartograf a historiograf působící na přelomu 17. a 18. století. Věnoval se zejména zeměpisnému a historickému popisu českých zemí a patří k významným představitelům domácí kartografické tradice barokního období.
Jeho kartografická tvorba je charakteristická snahou o systematické zachycení území Čech v širším historickém a kulturním kontextu. Vogtovy mapy a popisná díla sehrály důležitou roli při formování raně novověkého obrazu českých zemí a byly využívány jak v odborném, tak administrativním prostředí.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
