Popis
Johann Baptist Homann – České země na mapě Evropy
Autor: Johann Baptist Homann (1664, Oberkammlach – 1724, Norimberk).
Vydání: nedatováno [1714].
Materiál: kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 460 × 560 mm, měřítko neuvedeno (cca 1 : 10 000 000).
Předmět: Evropa, včetně Malé Asie, severní Afriky a části Ruska.
Popis: předkládaná mapa pochází z dílny Johanna Baptisty Homanna, jednoho z nejvýznamnějších kartografů, geografů a nakladatelů 18. století. Homann se od roku 1692 věnoval mědirytu a v roce 1702 založil v Norimberku vlastní kartografický závod, který se brzy stal respektovaným evropským centrem mapové tvorby. V roce 1710 vydal své první rozsáhlejší dílo, Atlas novus, zahrnující čtyřicet map, z nichž mnohé vznikly na základě nizozemských a francouzských předloh, jež tehdy udávaly směr evropské kartografie.
Tato kolorovaná mědirytina zachycuje mapu Evropy rozšířenou o území Malé Asie, severní Afriky a západní části Ruska. Celý obraz je včleněn do zeměpisné sítě a vyznačuje se mimořádně podrobným místopisem, odrážejícím Homannovu snahu o maximální kartografickou přesnost. Severní pól (circulus arcticus) je označen dvojitou linkou, což je charakteristický prvek Homannových map.
Výrazným dekorativním prvkem je titulní kartuše umístěná v levém horním rohu. Je zdobena motivy putti a ženskou figurou představující alegorii Evropy jako vládkyně křesťanského světa, což odpovídá baroknímu pojetí mapové symboliky. České země, které byly v době vydání mapy součástí habsburské monarchie, zde nejsou kartograficky ani koloristicky zvýrazněny, což odráží celkový geopolitický kontext a zaměření mapy na širší evropský celek.
Dílo je reprezentativní ukázkou Homannovy tvorby, spojující věcnou přesnost s bohatou výtvarnou výzdobou, typickou pro mapy první třetiny 18. století. Ukazuje, jak staré mapy spojovaly přesnost s ideologickým obrazem Evropy jako kulturního centra světa.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
