Popis
Čchi Paj-š´ (Qi Baishi) – Jeřáb
Autor: Čchi Paj-š´ (Qi Baishi).
Název: Bambus ve větru.
Datum vzniku/publikování: kol. 1925.
Technika: tuš – barvy.
Materiál: papír.
Rozměry: 33 x 132 cm.
Popis: tušová malba s motivem jeřába představuje silně zjednodušený, avšak výrazově bohatý obraz, v němž Čchi Paj-š´ spojuje tradiční symboliku s osobitým malířským gestem. Postava ptáka je zasazena proti téměř prázdnému pozadí, které umožňuje plně vyniknout rytmu linií a kontrastu mezi tmavými tahy tuše a světlou plochou papíru. Tento důraz na gesto, prázdno a význam linie má blízký vztah k principům, z nichž vyrůstají i japonské dřevořezy a dřevoryty ukiyo-e, přestože se zde jedná o čínskou tušovou malbu.
Jeřáb je namalován kombinací silných, hutných tahů a jemnějších, suchých linií, které společně vytvářejí dojem elegance i křehkosti. Protažený krk a štíhlé nohy zdůrazňují vertikalitu kompozice a dodávají figuře vznešený, téměř meditativní charakter. Malý akcent červené barvy na hlavě ptáka působí jako vizuální ohnisko, které oživuje jinak střídmou barevnou škálu.
V tradiční čínské ikonografii je jeřáb symbolem dlouhověkosti, duchovní čistoty a spojení se světem nesmrtelných. Čchi Paj-š´ tento význam nepodává doslovně, ale naznačuje jej prostřednictvím klidu a důstojnosti figury, která stojí osamoceně v otevřeném prostoru. Obraz tak nevypráví příběh, ale nabízí soustředěný vizuální znak s hlubokým kulturním podtextem.
Dílo pochází z období, kdy se autorův styl již plně ustálil a vyznačuje se svobodou, jistotou a úsporností výrazu. Jeřáb zde není realistickou studií, ale nositelem energie tahu a autorova osobního vztahu k tradičním motivům, které dokázal přetvořit v moderní, nadčasový obraz.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Národní galerie v Praze
Čchi Paj-š´
Čchi Paj-š´ (Qi Baishi, 齊白石, 1864–1957) patří k nejvýznamnějším čínským malířům a kaligrafům 20. století. Původně vyučený tesař a řezbář se k malířství dostal jako samouk a postupně si vybudoval zcela osobitý styl, který spojoval tradiční čínskou tušovou malbu s bezprostředností, humorem a výraznou osobní zkušeností. Jeho tvorba se vyznačuje odvahou k zjednodušení, silným gestem a důrazem na energii tahu.
Od 20. let 20. století, zejména díky podpoře uměleckých kruhů v Pekingu, se Čchi Paj-š´ stále výrazněji odkláněl od akademických konvencí a rozvíjel svobodný, expresivní projev. Často zobrazoval tradiční motivy, jako jsou bambusy, květiny, hmyz či drobná zvířata, avšak zbavené idealizace a podané s hravou lehkostí a osobitým rukopisem.
Jeho dílo sehrálo zásadní roli v přechodu od klasické čínské malby k modernímu pojetí, které dokázalo respektovat tradici a zároveň ji přetvořit v živý, aktuální výraz. Čchi Paj-š´ je dnes považován za jednu z klíčových osobností moderní čínské vizuální kultury a jeho práce jsou zastoupeny v předních světových sbírkách.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail, typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
