Popis
Utagawa Kunisada – Výrobce mečů
Autor: Utagawa, Kunisada (Toyokuni III), 1823-1880.
Název: Sanjō Kokaji no manebigoto zu. (Výjev ze hry Noh o výrobci mečů Sandžo Kokajim).
Vytvořeno/Publikováno: mezi 1848-1854.
Technika: barevný dřevořez.
Formát: triptych, 3 x vertikální oban: 34,8 x 23,5 cm, 35 x 24,7 cm, 34,8 x 23,9 cm.
Popis: barevný japonský dřevořez ve formě triptychu zachycuje dramatický výjev ze slavné hry nó Sanjō Kokaji, jejímž námětem je legendární výrobce mečů Sandžó Kokadži. Utagawa Kunisada zde rozvíjí vysoce teatrální kompozici, v níž se prolíná svět lidský a nadpřirozený, typický pro scénické umění období Edo. Postavy jsou rozmístěny přes tři listy tak, aby celek působil jako jediné jeviště, na němž se odehrává klíčový okamžik příběhu.
Ústřední postavou je Sandžó Kokadži, zobrazený v okamžiku rituální práce při výrobě posvátného meče, zatímco po jeho stranách stojí další aktéři děje v bohatě dekorovaných kostýmech. Výrazná stylizace obličejů, dramatická gesta a dynamické postoje jasně odkazují na svět divadla kabuki a nó, z něhož čerpala velká část narativních japonských dřevořezů a dřevorytů ukiyo-e.
Kunisada věnuje mimořádnou pozornost detailům oděvu a vzorům látek, které jsou provedeny s typickou bohatostí barev a ornamentů. Opakující se motivy na kimonech, kontrast mezi tmavými a světlými plochami i rytmus diagonálních linií mečů a nástrojů podporují dramatické napětí celé scény. Každý z listů triptychu funguje samostatně, zároveň je však plně podřízen celkové kompozici.
Dílo vzniklo v období Kunisadovy vrcholné tvorby, kdy patřil k nejvyhledávanějším autorům divadelních tisků. Triptychy s náměty z divadelních her patřily k nejoblíbenějším formám dobové populární grafiky a sloužily nejen jako výtvarná díla, ale i jako vizuální připomínka konkrétních inscenací a hereckých výkonů. Tento list tak představuje cenný doklad propojení výtvarného umění a divadelní kultury Japonska 19. století.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Utagawa Kunisada
Utagawa Kunisada (歌川 国貞, 1786–1865), známý také jako Toyokuni III., byl jedním z nejplodnějších a nejvlivnějších tvůrců japonského dřevořezu období Edo. Patřil k hlavním představitelům školy Utagawa a již za svého života dosáhl mimořádné popularity, zejména díky tiskům s divadelními a žánrovými náměty.
Kunisada se proslavil především portréty herců kabuki (yakusha-e) a výjevy z populárních divadelních her, které dokázal převést do bohatě barevných a vysoce dekorativních kompozic. Jeho práce vynikají smyslem pro dramatickou gestiku, výraznou mimiku a detailní zpracování kostýmů, jež se staly jedním z určujících znaků pozdní fáze tradice japonských dřevořezů a dřevorytů ukiyo-e.
Zásadním odborným zpracováním Kunisadova díla je monografie Kunisada: mistr pozdního japonského dřevořezu od historičky umění Heleny Honcoopové, která představuje první komplexní zhodnocení autorovy tvorby v širším kontextu japonské vizuální a divadelní kultury 19. století. Publikace významně přispěla k přehodnocení Kunisadovy role v dějinách ukiyo-e a k jeho plnohodnotnému zařazení mezi klíčové mistry období Edo.
V průběhu své dlouhé kariéry vytvořil Kunisada tisíce návrhů a jeho dílo zásadně formovalo podobu japonské populární grafiky své doby. Jeho triptychy a vícelisté kompozice představují vrchol syntézy výtvarného umění a divadelního světa a dodnes patří k nejvyhledávanějším dílům japonské grafiky.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
