Popis

Utagawa Kunimasa IV. – Gojo hashi no tatakai

Japonský dřevořez: originál
Název: Gojo hashi no tatakai
Tisk: brokátový dřevořez
Datace: 1880, éra Meiji
Signováno: Kochoro (1848-1920)
Formát: 3 listy á 38×25 cm
Stav: A-    (A, B, C, D)

Triptych ukazuje souboj dvou herců v rolích středověkých hrdinů Ushiwakamary a Benkeiho.

Ushiwakamara bylo chlapecké jméno legendárního japonského válečníka a hrdiny z dvanáctého století.
Benkei (1150-1189) byl japonský bojový mnich, obvykle popisován jako muž velké síly a oddanosti a jeho příběh je součástí japonského folklóru.

Triptych je ve výborném stavu s jasnými barvami, pouze místně s drobnými změnami v barevnosti papíru.
Tisk samotný má drobné nedokonalosti v soutisku barev, jednalo se buď o jednu z prvních kopií, kdy dřevotiskové štočky ještě nebyly dostatečně prosáklé barvou nebo naopak jednu z posledních kopií, kdy štočky byly již opotřebovanější. Podobné dřevořezy se obvykle tiskly v sérii kolem tří set kusů.
Autorem triptychu je Kochoro II. alias Kunisada III. alias Toyokuni V. z nejslavnější japonské malířské školy Utagawa. Přejímání jmen mistrů školy bylo přirozeným jevem a fakt, že Kochoro v závěru svého života používal jméno Toyokuniho, nejznámějšího mistra školy Utagawa, ukazuje že se stal hlavou školy Utagawa.

Utagawa Kunimasa IV. 歌川国政 (1848 – 1920) původním jménem Takenochi Hidehisa užíval, jak bylo obvyklé, během své kariéry vícero uměleckých jmen tzv. gó jako Baidó Hósai  梅堂豊斎, Baidó Kunimasa 梅堂国政, Kóchóró 香朝楼 (tímto gó je signovaný tisk určený k prodeji), Kunimasa 国政 IV, Kunisada 国貞 III a Toyokuni 豊国  V. V počátečním období používal gó Kunimasa IV. a Baidó Hósai. Když se v roce 1889 stal hlavou školy Utagawa převzal gó Kunisada III. a později Toyokuni V.

Malířství studoval od svých jedenácti let nejprve jako žák Toyokuniho III. a následně pod Utagawou Kunisadou I. a Utagawou Kunisadou II. Společně s Toyoharou Kunichikou (1835 – 1900) je považovaný za nejlepšího malíře yakusha-e (obrázky herců).

Po jeho smrti v roce 1920 bylo jeho dílo částečně zapomenuto resp. zastíněno výraznějším současníkem Toyoharou Kunichikou, ale jak v bulletinu Society for Japanese Arts napsala Amy Reigle Newland:“Měli bychom přehodnotit Hósaiův přínos a přiznat mu místo, když ne nejinovativnějšího umělce, tak alespoň uznání  jako poslední výrazné osobnosti v dlouhé linii malířů yakusha-e školy Utagawa.”

Pro trpělivého sběratele se tento dřevoryt může stát cenným přírůstkem do sbírky.

Zde je stručný rozpis se jmény mistrů školy Utagawa:

1. Zakladatel Utagawa Toyoharu (jako první použil v japonském malířství hloubkovou perspektivu známou z evropského malířství)
2. Toyokuni (I.), žák Utagawa Toyoharu, zaměřil se na portrétovaní herců divadla kabuki. Jeho přímými žáky byli Hiroshige, Kunisada, Kunyioshi, Yoshitoshi
3. Toyoshige > Toyokuni II. Toyoshige byl zetěm Toyokuniho (I.) a stal se jeho nástupcem, ačkoli v té době byl nejvlivnějším žákem Toyokuniho (I.) Kunisada.
4. Kunisada (I.) > od roku 1842 Toyokuni III.
5. Kochoro > Kunimasa III. > Kunisada II. > Toyokuni IV.
6. Kochoro II. > Kunimasa IV. > Kunisada III. > Toyokuni V.

Zdroje:
Guide to Modern Japanese Woodblock Prints:1900 – 1975, Helen Merritt and Nanako Yamada, University of Hawaii. 1992
The Hotei Encyclopedia of Japanese Woodblock Prints, Amy Reigle Newland, Hotei Publishing Company, 2005, Volume 2
In the Shadow of Another: Introducing the ‘Meiji no Edokko’ Baidō Hōsai, Amy Reigle Newland, Andon 89 (December 2010)