Popis
Taki Katei – Bambus
Japonský dřevořez: originál
Kaligrafický verš: 石上 松亭 lze číst jako odkaz na bambus rostoucí „na kameni“
Tisk: dřevořez
Datace: 1894 (1. vydání)
Formát: jeden list, 325 x 225 mm
Materiál: japonský ruční papír
Stav: B- (A, B, C, D). Odprodej ze soukromé sbírky. Nabízený dřevořez byl součástí 1. vydání leporela Tansei Ippan (Úvod do malby) z roku 1894.
Originální dřevořez je na silném japonském ručním papíru bez známek poškození. Barvy jsou ostré a jasné, perfektní soutisk barev. Papír v tiskových plochách mírně protlačený dřevěnými tiskovými štočky, což dřevotisku dodává další rozměr.
Země původu: Japonsko.
Popis: Bambus je originální japonský dřevořez z roku 1894, vytvořený jako součást alba Tansei Ippan. Motiv zachycuje trs bambusu vyrůstající ze skalnatého podloží, podaný s výraznou kaligrafickou energií a důrazem na kontrast mezi živou linií rostliny a pevností kamene.
Dřevořez je proveden převážně v černé a široké škále šedých tónů, dosažených rozdílnou hustotou tisku a prací s rozmýváním barvy. Ostré, lámavé tahy listů bambusu kontrastují s měkčeji modelovanými plochami skály, čímž vzniká dynamická, ale vyvážená kompozice. Prázdné plochy papíru hrají klíčovou roli a umožňují vyniknout rytmu linií i struktuře ručního papíru.
Autorský nápis 石上 松亭 lze číst jako odkaz na bambus rostoucí „na kameni“ a současně nese Kateiho umělecké jméno v podobě Shōtei. Motiv bambusu má v japonské kultuře tradiční význam odolnosti, pružnosti a morální pevnosti, což zde podtrhuje jeho spojení se skalním masivem.
List představuje typickou ukázku Kateiho pozdní tvorby, v níž se spojuje literátská malířská tradice s technickou virtuozitou dřevořezu a mimořádnou citlivostí k tónu, linii a prázdnému prostoru.
© Atelier Manufactura
Taki Katei
Taki Katei (滝 和亭, 1830–1901) patřil k nejvýznamnějším japonským malířům druhé poloviny 19. století a ve své době byl považován za jednoho z nejžádanějších a nejdražších umělců v Japonsku. Proslavil se především delikátními malbami ptáků a rostlin (kachō-ga), v nichž spojil mimořádně jemné pozorování přírody s kultivovanou malířskou technikou vycházející z čínské literátské tradice i japonské estetiky období Edo.
Kateiho tvorba se vyznačuje lehkostí, vyváženou kompozicí a smyslem pro sezónní atmosféru. Jeho obrazy nepůsobí monumentálně, ale spíše intimně a meditativně; důraz klade na harmonii tvaru, rytmus linií a jemnou práci s barvou a prázdným prostorem. Právě tato zdrženlivá elegance mu zajistila mimořádné uznání mezi sběrateli, aristokracií i oficiálními kruhy v období Meidži, kdy se japonské umění nacházelo v procesu zásadních kulturních proměn.
Vrchol Kateiho kariéry přišel v roce 1893, kdy byl jmenován oficiálním malířem císařského paláce (Teishitsu gigei-in). Toto prestižní postavení potvrzuje jeho výjimečné postavení v tehdejší umělecké hierarchii a svědčí o tom, že jeho tvorba byla vnímána jako reprezentativní výraz japonské kultury na nejvyšší úrovni.
Po Kateiho smrti v roce 1901 však jeho dílo postupně upadlo v zapomnění. Proměna vkusu, nástup moderních směrů a dlouhodobý nezájem o malíře spjaté s tradicí způsobil, že byl po většinu 20. století opomíjen. Teprve vydání rozsáhlé monografie Rosiny Buckland Nature for the Nation: Taki Katei and the Challenges to Sinophile Culture in Meiji Japan (Leiden: Brill, 2013) znovu upozornilo na význam Kateiho tvorby a přineslo nový pohled na jeho roli v dějinách japonského umění.
Dnes je Taki Katei znovu oceňován jako mistr subtilní malby přírody, jehož dílo vyniká krásou, jednoduchostí a lehkostí projevu. Jeho obrazy představují tiché, soustředěné svědectví o vztahu člověka k přírodnímu světu v době hlubokých společenských a kulturních změn.