Popis
Kitagawa Utamaro – Kurtizány Hinatsuru a Hinamatsu
Autor: Kitagawa, Utamaro, (喜多川 歌麿) 1753?-1806.
Originální název: Chōjiya hinazuru hinamatsu.
Datace díla: mezi 1791 až 1801.
Technika díla: dřevořez barevný.
Materiál díla: papír.
Rozměr: vertikální Oban (38,4 x 24,5 cm).
Popis: Barevný dřevořez „Kurtizány Hinatsuru a Hinamatsu“ (Chōjiya Hinazuru Hinamatsu) patří k reprezentativním dílům Kitagawy Utamara, v nichž autor rozvíjí žánr bijinga v rámci tradice japonských dřevorytů ukiyo-e směrem k jemně psychologickému a kompozičně promyšlenému dvojportrétu. Zobrazené ženy byly kurtizánami z domu Chōjiya v zábavní čtvrti Jošiwara a patřily k vysoce ceněným představitelkám tehdejší ideální ženské elegance.
Utamaro zde pracuje s motivem dvou postav v těsné blízkosti, jejichž hlavy jsou kompozičně propojeny, avšak každá si zachovává vlastní výraz i charakter. Hinatsuru, zobrazená v popředí, si částečně zakrývá tvář vějířem, čímž vzniká dojem zdrženlivosti a jemné koketérie. Naproti tomu Hinamatsu, umístěná výše v kompozici, se opírá o ruku a působí klidněji, téměř zasněně. Tento kontrast vytváří tichý dialog mezi oběma ženami a zdůrazňuje jejich individualitu.
Mimořádná pozornost je věnována účesům a vlasovým ozdobám, jejichž složitá struktura a diagonální linie hřebenů rytmizují celou plochu obrazu. Jemně tónované kimono s geometrickými a textilními vzory podtrhuje dekorativní charakter listu, aniž by potlačilo psychologickou rovinu zobrazení. Typická je i práce s obličejem: protáhlé proporce, úzké oči a jemná kresba úst odpovídají Utamarovu ideálu krásy, avšak působí živě a individuálně.
Dvojportréty tohoto typu představují jeden z vrcholů Utamarovy tvorby 90. let 18. století. Nejde zde pouze o reprezentaci kurtizán jako ikon krásy, ale o citlivé zachycení nálady, vztahu a nevyřčeného napětí mezi postavami. List „Kurtizány Hinatsuru a Hinamatsu“ tak patří k nejrafinovanějším příkladům bijinga, v nichž se spojuje dekorativní elegance s hlubším psychologickým vnímáním ženské individuality v městské kultuře Eda.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Kitagawa Utamaro
Kitagawa Utamaro (喜多川 歌麿, 1753?–1806) patří k nejvýznamnějším představitelům japonského dřevořezu období Edo a je považován za klíčovou osobnost žánru bijinga, tedy zobrazení krásných žen. Působil převážně v Edu (dnešní Tokio) a jeho tvorba dosáhla vrcholu v poslední třetině 18. století, kdy se stal jedním z nejvyhledávanějších a nejvlivnějších autorů ukiyo-e.
Utamaro se proslavil především inovativním pojetím ženského portrétu. Na rozdíl od svých předchůdců se nesoustředil pouze na idealizovaný typ krásy, ale na jemné rozdíly v mimice, gestech a psychologickém výrazu jednotlivých postav. Jeho ženy nepůsobí anonymně – často vyzařují osobní náladu, vnitřní klid, melancholii či soustředění, čímž Utamaro zásadně proměnil vnímání ženské figury v rámci žánru bijinga a posunul jej směrem k intimnímu, téměř portrétnímu pojetí.
Charakteristickým znakem jeho tvorby jsou protáhlé proporce postav, jemně modelované obličeje s úzkýma očima a subtilní linií úst, stejně jako citlivá práce s dekorativními vzory kimon a harmonicky tlumenou barevností. Utamaro často využíval vertikální formát ōban a techniku vícebarevného tisku nishiki-e, kterou dokázal obohatit o mimořádnou jemnost přechodů a detailů. Tematicky se soustředil na každodenní život žen – domácí činnosti, chvíle odpočinku, přípravy na slavnosti i nenápadné okamžiky soukromí.
Vedle jednotlivých listů vytvářel také rozsáhlé tematické cykly věnované ročním dobám, měsícům, ženským povahám či poezii. Jeho dílo je dnes zastoupeno v nejvýznamnějších světových sbírkách japonského umění. Rozsáhlý soubor Utamarových tisků uchovává například The Metropolitan Museum of Art v New Yorku, jehož online katalog umožňuje detailní studium jednotlivých listů. Významnou kolekci spravuje rovněž British Museum v Londýně, které patří k nejdůležitějším evropským centrům výzkumu ukiyo-e. Další zásadní pramen představuje digitální katalog Bibliothèque nationale de France, kde jsou Utamarovy práce dostupné v kontextu širší sbírky japonských dřevořezů.
Utamarovo dílo zásadně ovlivnilo podobu ukiyo-e na přelomu 18. a 19. století a dodnes je považováno za vrchol jemné, lyrické linie japonského dřevořezu, v níž se spojuje technická virtuozita s hlubokým porozuměním lidské psychice.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail, typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
