Popis
Johann Baptist Homann – Mapa světa
Originální stará mapa
Originální název: Planiglobii terrestris cum utroq hemisphærio cælesti generalis repræsentatio.
Autor: Homann, Johann Baptist, 1663-1724.
Vydáno: [S.l., 1716?].
Materiál: kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 540 x 620 mm.
Popis: Planiglobii terrestris cum utroq hemisphærio cælesti generalis repræsentatio patří k nejreprezentativnějším světovým mapám vydaným v dílně Johanna Baptisty Homanna v první čtvrtině 18. století. Kompozice mapového listu je založena na dvojici velkých kruhových hemisfér – západní a východní polokoule – doplněných o menší kruhová zobrazení severní a jižní oblohy, která propojují geografický a astronomický obraz světa v duchu barokní kosmografie.
Mapa zachycuje stav geografického poznání krátce po roce 1700. Pobřeží Ameriky jsou již poměrně přesně vymezeny, přesto si mapa uchovává některé dobové hypotézy, například otevřenější pojetí severních oblastí Severní Ameriky a Arktidy. Jižní polokoule je zobrazena bez hypotetického kontinentu Terra Australis Incognita, což odpovídá novějším vědeckým názorům, které Homann a jeho okruh prosazovali. Výrazná je hustá síť loxodrom a poledníků, zdůrazňující navigační funkci mapy.
Výjimečnou roli hraje bohatá barokní výzdoba. Alegorické postavy, putti, oblačné motivy a symbolické odkazy na nebeskou sféru propojují pozemský a kosmický řád. Horní a dolní části listu obsahují rozsáhlé textové bloky s vysvětlivkami, astronomickými poznámkami a geografickými komentáři, které odrážejí ambici Homannovy dílny vytvářet nejen dekorativní, ale také vzdělávací kartografická díla.
Mapa byla určena jak pro učené publikum, tak pro reprezentativní sbírky šlechty a měšťanstva. Tento typ mapy sloužil jako encyklopedický obraz světa a je ukázkou toho, jak byly Staré mapy chápány jako syntéza vědy, umění a filozofie. Spojuje v sobě vědeckou přesnost, aktuální kartografické poznatky a typickou barokní vizuální rétoriku, díky níž se Homannovy mapy staly standardem evropské kartografie své doby.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.
Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
