Popis
Johann Baptist Homann – Mapa Nového Španělska
Originál stará mapa
Název: Regni Mexicani seu Novæ Hispaniæ, Ludovicianæ, N. Angliæ, Carolinæ, Virginæ et Pensylvaniæ necnon insvlarvm archipelagi Mexicani in America Septentrionali.
Autor: Homann, Johann Baptist, 1663-1724.
Vydáno: Noribergæ [Homann Erben, 1759].
Materiál: ručně kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 480 x 580 mm.
Popis: mapa zobrazuje území Nového Španělska v širokém geopolitickém kontextu Severní Ameriky v polovině 18. století. Zachycuje nejen vlastní vicekrálovství Nové Španělsko (dnešní Mexiko), ale také oblasti tehdejší Louisiany, Nové Anglie, Virginie, Pensylvánie a Karolíny, včetně přilehlých ostrovů Mexického zálivu a Karibiku. Kartografické pojetí odpovídá baroknímu chápání prostoru, kde se geografická přesnost propojuje s politickou a mocenskou interpretací území.
Mapa vychází z francouzské kartografické tradice 17. století, zejména z děl Nicolase Sansona, avšak v homannovském pojetí je výrazně rozšířena, aktualizována a doplněna o nové poznatky z koloniální správy a zámořských expedic. Výrazné ruční kolorování rozlišuje jednotlivé politické celky a koloniální državy, což umožňuje snadnou orientaci v mocenském rozdělení Severní Ameriky v období vrcholného evropského kolonialismu.
Mapový obraz je bohatě doplněn dekorativními prvky typickými pro Homannovu dílnu – figurální výzdobou, loděmi symbolizujícími transatlantický obchod a kartografickými kartušemi s latinskými texty. Tyto prvky podtrhují nejen estetickou hodnotu mapy, ale také její reprezentační charakter, určený vzdělanému publiku a aristokratickým sběratelům. Mapa je dokladem toho, jak staré mapy sloužily k administrativní kontrole, vojenskému plánování i propagaci koloniální moci.
Mapa představuje významný doklad evropského pohledu na Nový svět v 18. století a zároveň svědectví o roli norimberské kartografické produkce v mezinárodním měřítku. Díla vydaná Homannovým nakladatelstvím patřila k nejrozšířenějším mapám své doby a zásadně ovlivnila geografické vnímání Ameriky v Evropě.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
