Popis
Johann Baptist Homann – Astronomická mapa
Originál stará mapa
Název: Systema solare et planetarium ex hypothesi Copernicana secundum elegantissimas illustrissimi quondam Hugenij deductiones novissime collectum & exhibitum.
Autor: Homann, Johann Baptist, 1663-1724.
Vydáno: Amsterdam, I. Cóvens et C. Mortier, [1700].
Materiál: mapa, ručně kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 490 x 580 mm.
Popis: tato astronomická mapa představuje heliocentrický model sluneční soustavy vycházející z Koperníkovy teorie, zpracovaný v bohatě výtvarné a didaktické podobě typické pro přelom 17. a 18. století. Johann Baptist Homann zde spojuje soudobé astronomické poznání s barokní obrazovou symbolikou, čímž vytváří nejen vědecký diagram, ale i reprezentativní grafické dílo.
Středem kompozice je Slunce jakožto centrum vesmíru, kolem něhož jsou znázorněny dráhy jednotlivých planet. Orbity jsou doplněny podrobnými vysvětlivkami, astronomickými poznámkami a schématy pohybu nebeských těles. Celá soustava je obklopena pásem zvěrokruhu s alegorickými vyobrazeními jednotlivých znamení, která propojují astronomii s tradiční astrologickou symbolikou.
Mapa je koncipována jako komplexní kosmologický obraz, v němž se prolíná věda, víra a filosofie. Radiální paprsky vycházející ze středu symbolicky zdůrazňují božský řád stvoření, zatímco latinské texty odkazují na harmonii vesmíru a racionalitu přírodních zákonů. V dolní části listu jsou umístěny doplňkové diagramy a figurální výjevy, které rozšiřují výklad o další astronomické a kosmografické souvislosti.
Tato mapa byla dále publikována v Homannově monumentálním díle Grosser Atlas über die gantze Welt z roku 1716, což potvrzuje její význam v rámci jeho kartografické a kosmografické tvorby. Dílo je reprezentativním dokladem období, kdy se heliocentrický model postupně prosazoval jako obecně přijímaný vědecký koncept. List sloužil jako názorná pomůcka pro studium astronomie a kosmologie. Je ukázkou toho, že Staré mapy zahrnovaly nejen geografii Země, ale i obraz vesmíru v dobovém pojetí.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Homann, Johann Baptist
Johann Baptist Homann (1663 Kammerstein – 1724 Norimberk) byl jedním z nejvýznamnějších evropských kartografů a vydavatelů první poloviny 18. století. Původně se vyučil rytcem, avšak brzy se přeorientoval na kartografii, v níž spojil technickou zručnost s mimořádným podnikatelským talentem. Roku 1702 založil v Norimberku vlastní kartografické nakladatelství, které se během několika let stalo nejvýznamnějším mapovým domem v německy mluvících zemích.
Homann byl jmenován císařským geografem Svaté říše římské a jeho dílna získala privilegia, jež jí umožňovala širokou distribuci map po celé Evropě. Vydával samostatné mapové listy i rozsáhlé atlasy, z nichž nejznámější je Atlas novus terrarum orbis imperia, regna et status exhibens. Jeho produkce se vyznačuje vysokou mírou aktualizace geografických poznatků, převzatých z francouzské kartografické školy, a zároveň bohatou barokní výzdobou.
Homannovy mapy hrály klíčovou roli při formování obrazu světa v období raného osvícenství. Po jeho smrti pokračovali v činnosti jeho dědicové a spolupracovníci pod názvem Homannovi dědicové (Homannsche Erben), kteří udrželi prestiž značky až do druhé poloviny 18. století.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
