Popis
Sofu Okabe – Slovo
Originální japonská kaligrafie
Autor: Sofu Okabe (岡部 素風, 1912–1994).
Název díla: Slovo (Koto/Gen).
Datace díla: 1979.
Technika díla: tuš.
Materiál díla: papír.
Rozměr: 54 x 109 cm.
Popis: slovo patří k vrcholným projevům poválečné japonské avantgardní kaligrafie, v níž se tradiční znak oprošťuje od jazykové funkce a stává se samostatným obrazovým a existenciálním gestem. Sofu Okabe zde rozkládá pojem „slovo“ do tří vertikálně řazených tahů, které nejsou čitelné v běžném smyslu, ale působí jako rytmická sekvence energie, ticha a pohybu.
Každý z tahů nese odlišnou váhu a charakter: horní působí jako náznak či počátek myšlenky, střední jako její ustavení a spodní jako dynamické vyústění, v němž se koncentruje tělesnost i spontánnost autorova gesta. Prázdné pole papíru zde hraje stejně důležitou roli jako samotná tuš – vytváří prostor pro dech, čas a meditativní vnímání, které je pro moderní kaligrafii zásadní.
Dílo vzniklo roku 1979, v období, kdy se Okabe pohyboval na pomezí kaligrafie, abstraktní malby a filozofické reflexe znaku. Jeho práce se hlásí k mezinárodnímu dialogu poválečného umění, avšak pevně zůstává zakořeněna v tradici východoasijského myšlení, kde psaný znak představuje stopu lidské existence. V tomto smyslu dílo přirozeně rozšiřuje chápání japonského výtvarného umění o jeho moderní, konceptuální rozměr.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Národní galerie v Praze
Sofu Okabe
Sofu Okabe (岡部 素風, 1912–1994) patří k nejvýznamnějším představitelům moderní japonské kaligrafie 20. století. Ve své tvorbě překročil hranice tradičního písmového projevu a rozvinul kaligrafii jako autonomní výtvarné médium, blízké abstraktní malbě a filozofické reflexi znaku.
Okabe chápal kaligrafii jako záznam fyzické a duchovní přítomnosti autora v jediném okamžiku. Jeho práce se vyznačují výraznou redukcí formy, důrazem na rytmus, váhu tahu a napětí mezi tuší a prázdným prostorem papíru. Znak zde ztrácí funkci sdělení a stává se nositelem energie, času a osobní zkušenosti.
Autor byl aktivní součástí poválečných uměleckých debat v Japonsku a jeho dílo je dnes vnímáno jako klíčový most mezi tradiční východoasijskou kaligrafií a mezinárodním moderním uměním. Okabeho tvorba přirozeně rozšiřuje pojem japonského umění o jeho experimentální a konceptuální polohu.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
