Popis
Hashiguchi Goyō – Žena po koupeli
Autor: Hashiguchi, Goyō, 1881-1921.
Název: Yokugo no onna (Žena po koupeli).
Vytvořeno/Publikováno: 1915.
Technika: barevný dřevořez.
Formát originálu: 26,1 x 40,1 cm.
Popis: barevný japonský dřevořez s intimním motivem ženy po koupeli představuje jedno z vrcholných děl moderního japonského tisku počátku 20. století. Hashiguchi Goyō zde zachycuje klidný, osobní okamžik bez jakéhokoli náznaku narativní dramatiky, soustředěný výhradně na ticho, tělesnost a jemnou psychologii postavy. Kompozice je uzavřená, introspektivní a svou citlivostí navazuje na estetiku, z níž vyrůstají japonské dřevořezy a dřevoryty ukiyo-e, avšak přetváří ji v moderním duchu.
Žena je zobrazena sedící na podlaze v mírném předklonu, s tělem modelovaným jemnými barevnými přechody a měkkou linií obrysu. Nahota zde nepůsobí eroticky, ale přirozeně a zdrženlivě; autor klade důraz na klidné gesto, soustředěný výraz tváře a nenápadnou eleganci pohybu. Barevná paleta je tlumená, s převahou tělových tónů, hnědí a jemných červených akcentů, které vytvářejí harmonický celek.
Interiér je zobrazen s pečlivou pozorností k detailu, avšak bez přehnané dekorativnosti. Textilie, nádoba s vodou i pozadí místnosti slouží jako tiché kulisy, které podporují intimní charakter výjevu. Goyō zde mistrně kombinuje realistické pozorování s idealizací formy, čímž dosahuje vyváženého napětí mezi konkrétností a abstrakcí.
Dílo je považováno za klíčový příklad hnutí shin-hanga, které usilovalo o obnovu tradiční techniky dřevořezu prostřednictvím moderního výrazu a citlivější práce se světlem, barvou a psychologií postavy. „Žena po koupeli“ tak představuje nejen osobní, tichý moment, ale i manifest nové podoby japonského figurálního tisku, v němž se tradice setkává s moderním viděním světa.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Hashiguchi Goyō
Hashiguchi Goyō (橋口 五葉, 1881–1921) patří k nejvýznamnějším osobnostem moderního japonského dřevořezu počátku 20. století a je klíčovým představitelem hnutí shin-hanga. Vystudoval malbu v západním stylu, avšak brzy se obrátil k tradiční technice dřevořezu, kterou usiloval obnovit a obohatit o moderní citlivost, jemnou práci s barvou a důraz na psychologii zobrazovaných postav.
Ve své tvorbě se soustředil především na figurální motivy, zejména na intimní portréty žen, v nichž spojoval realistické pozorování s idealizovanou formou. Jeho dřevořezy se vyznačují klidnou kompozicí, tlumenou barevností a mimořádnou technickou precizností, díky níž dosahoval jemných přechodů tónů a měkkého modelování těla. Goyō tak navázal na tradici klasického ukiyo-e, z níž vyrůstají tradiční japonské dřevořezy ukiyo-e, a zároveň ji přetvořil v duchu moderní estetiky.
Přestože jeho kariéra byla velmi krátká, zanechal Hashiguchi Goyō mimořádně kompaktní a vysoce kvalitní dílo, které je dnes považováno za jeden z vrcholů japonského figurálního tisku. Jeho práce představují citlivé spojení tradice a modernity a dodnes patří k nejvyhledávanějším ukázkám hnutí shin-hanga.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail, typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
