Popis
Frederik de Wit – Mapa světa (1660)
Originál stará mapa
Název: Nova totius terrarum orbis tabula…/
Autor: Wit, Frederik de.
Vydáno: Amsterdam : Frederick de Wit in de Calverstraet in de Witte Paskaert, 1660.
Materiál: ručně kolorovaná mapa, papír.
Formát: papír, 46 x 58 cm.
Popis: patří k reprezentativním kartografickým zobrazením světa druhé poloviny 17. století a odráží vrchol nizozemské kartografické tradice raného novověku. Dílo vzniklo v období, kdy Amsterdam představoval jedno z hlavních center světové kartografie a mapového vydavatelství.
Mapa je koncipována ve formě dvou polokoulí a doplněna bohatým souborem vedlejších map a schémat. Mezi ně patří zobrazení severního a jižního pólu, polárních oblastí a kosmologických systémů vycházejících z antické i novověké tradice, včetně ptolemaiovského a koperníkovského pojetí uspořádání světa. Tento soubor insetů propojuje geografické poznání s astronomickým a kosmologickým výkladem.
Výtvarná stránka mapy je podtržena dekorativním rámem a figurálními scénami, které zdůrazňují symbolický a reprezentativní charakter díla. Celek spojuje precizní kartografickou kresbu s bohatou ornamentální výzdobou, typickou pro nizozemské mapy 17. století, a řadí se k významným pramenům studia raně novověkého obrazu světa v rámci odborného i sběratelského zájmu o staré mapy.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha.
Wit, Frederik de
Frederik de Wit (1630–1706)
Frederik de Wit byl významný nizozemský kartograf, rytec a vydavatel působící v Amsterdamu v druhé polovině 17. století. Patřil k předním představitelům tzv. zlatého věku nizozemské kartografie.
Jeho mapy se vyznačují vysokou přesností, pečlivou rytinou a bohatou výtvarnou výzdobou. De Witova tvorba navazovala na práce svých předchůdců, jako byli Blaeu či Hondius, a významně přispěla k utváření raně novověkého obrazu světa v evropském kartografickém myšlení.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.
Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
