Popis
Arnoldo di Arnoldi – Mapa Evropy
Originál stará mapa
Název: Europae.
Autor: Arnoldi, Arnoldo di, -1602. Florimi, Matteo.
Vydáno: Mathej Florimj for. Senis, cca 1600.
Materiál: mapa, papír.
Formát: 360 x 480 mm.
Popis: mapa Evropy vydaná kolem roku 1600 představuje raně novověké kartografické pojetí evropského kontinentu na přelomu 16. a 17. století. Dílo vzniklo v prostředí italské kartografie, která v tomto období navazovala na antickou tradici a současně reagovala na nové geografické poznatky šířící se Evropou prostřednictvím tištěných map a atlasů.
Mapa zachycuje Evropu včetně severní Afriky, Malé Asie a oblasti Středozemního moře, přičemž klade důraz na hustou síť sídel, vodních toků a horských pásem. Kartografické zobrazení odpovídá dobové představě kontinentu, kde jsou geografické proporce místy schematické, avšak místopis je překvapivě podrobný. Pobřežní linie i hlavní komunikace svědčí o praktickém využití mapy pro orientaci a vzdělanostní účely.
Dekorativní prvky, heraldické motivy a bohatě zpracované kartuše jsou typické pro italskou mapovou tvorbu konce 16. století. Tyto prvky nejen zvyšují estetickou hodnotu mapy, ale zároveň odrážejí kulturní a politické vnímání Evropy jako historického a civilizačního centra světa.
Mapa Arnolda di Arnoldiho patří mezi rané tištěné mapy Evropy, které dnes tvoří důležitou součást sběratelských kolekcí starých map. Dochované exempláře jsou ceněny pro svou historickou hodnotu, řemeslné zpracování i autentický obraz evropského prostoru kolem roku 1600.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Arnoldi, Arnoldo di
Arnoldo di Arnoldi († 1602) byl italský kartograf a rytce působící na přelomu 16. a 17. století. Jeho tvorba je spojena s okruhem italských mapových vydavatelů, kteří navazovali na antickou geografii a renesanční kartografické tradice. Arnoldi se podílel na vzniku map Evropy a dalších částí světa, jež vynikají kombinací schematické přesnosti, bohaté ornamentiky a kvalitního mědirytu.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.
Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
