Popis
Václav Hollar – Dobrá kočka, která nemlsá
Autor: Václav Hollar (13. 7. 1607 – 28. 3. 1677).
Název: Dobrá koczka, která nemlsá. Daß ist eine gutte Khatz, die nicht nasch.
Datum vzniku: 1646.
Technika: lept.
Popis: lept Dobrá kočka patří k nejznámějším a nejoblíbenějším zvířecím motivům Václava Hollara. Autor zde zvolil mimořádně úspornou, a přitom silně působící kompozici: kočičí hlava je zobrazena čelně, bez těla, zasazená do neutrálního pozadí. Veškerá pozornost diváka se soustřeďuje na výraz očí, jemnou modelaci srsti a dokonalé zachycení proporcí zvířete.
Hollar prokazuje výjimečnou schopnost pozorování i technickou virtuozitu. Srst je vykreslena jemnými, krátkými tahy, které vytvářejí dojem měkkosti a objemu, zatímco oči působí živě a soustředěně. Zvíře nepůsobí idealizovaně ani sentimentálně – naopak je zachyceno s klidem, důstojností a téměř portrétní vážností. Právě tento zdrženlivý přístup činí list nadčasovým a mimořádně přitažlivým.
Na listu je umístěn text ve dvou jazykových verzích. Český nápis zní: „Dobrá koczka, která nemlsá.“ Německý text význam sdělení opakuje: „Daß ist eine gutte Khatz, die nicht nasch.“ Obě verze lze přeložit jako pochvalu střídmosti a zdrženlivosti – „dobrá kočka je ta, která není mlsná“. Text lze chápat nejen jako humorný komentář k povaze zvířete, ale i jako drobnou morální narážku, typickou pro grafickou kulturu 17. století.
Spojení realistického zobrazení a krátkého, mírně ironického textu vytváří jemnou rovnováhu mezi pozorováním přírody a symbolickým významem. List nepůsobí jako ilustrace bajky, ale spíše jako tichý portrét, který v sobě nese náznak lidských vlastností promítnutých do zvířecí podoby.
Lept byl vytvořen technikou tisku z hloubky, jež umožňuje mimořádně jemnou práci s linií a tónem. Právě v podobných drobných motivech vyniká Hollarova schopnost spojit technickou dokonalost s citlivým pozorováním světa, což řadí jeho práce k nejkvalitnějším grafickým listům 17. století.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Hollar, Václav
Václav Hollar – rytiny
Václav Hollar (13. 7. 1607, Praha – 28. 3. 1677, Londýn) patří k nejvýznamnějším grafikům 17. století a k nejznámějším českým umělcům raného baroka s mezinárodním významem. Proslul jako mimořádně citlivý rytec a kreslíř, jehož tvorba zahrnuje široké spektrum námětů – od městských vedut, krajin a architektury přes mapy a panoramatické pohledy až po drobné studie každodenního života, portréty a knižní ilustrace.
Ačkoli se Hollar narodil v Praze, podstatnou část svého života strávil v zahraničí, především v Německu a v Anglii, kde je dodnes mimořádně ceněn. V zahraniční literatuře je znám také pod latinskou podobou svého jména jako Wenceslaus Hollar Bohemus. Právě v cizině vznikla značná část jeho nejvýznamnějších grafických listů, které mu zajistily evropský věhlas.
Hollarova rytina se vyznačuje lehkostí, jemností a mimořádnou kreslířskou jistotou. Na rozdíl od monumentální a symbolicky zatížené grafiky předchozích generací neusiluje o dramatickou stylizaci, ale o přesné a věrné zachycení reality. Linie je u něj prostředkem detailního popisu i subtilního výrazu. Jeho práce nevznikají s cílem realitu idealizovat, ale zaznamenat ji s maximální pozorností a přesností.
Právě tato zdrženlivost a věrnost skutečnosti činí z Hollarových rytin nejen díla vysoké umělecké úrovně, ale také mimořádně cenné historické dokumenty. Hollar systematicky zaznamenával místa, která navštívil, a vytvářel grafické listy, jež dnes představují jedinečné svědectví o podobě evropských měst, krajiny a každodenního života 17. století. Zcela výjimečný je například jeho soubor pohledů na Londýn, zachycující město ještě před ničivým požárem roku 1666.
Vedle rozsáhlých vedut a panoramat se Hollar věnoval také miniaturám, ilustracím a grafickým parafrázím děl starších mistrů. V některých případech jeho grafiky uchovaly podobu děl, jejichž originály se nedochovaly. Jeho tvorba tak zaujímá výjimečné místo na pomezí umění, dokumentu a vizuální paměti Evropy raného novověku.
Hollarovo dílo je dnes zastoupeno v nejvýznamnějších evropských i světových muzeálních a grafických sbírkách, mimo jiné v British Museum v Londýně, National Gallery of Art ve Washingtonu, Národní galerii v Praze, Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni a v berlínském Kupferstichkabinettu. Zastoupení v těchto institucích potvrzuje nejen mimořádnou uměleckou hodnotu Hollarovy grafiky, ale i její zásadní význam jako historického pramene.
Sběratelské reprodukce Hollarových rytin umožňují vyniknout jemnosti kresby, precizní práci s linií a autorově výjimečné schopnosti pozorovat a zaznamenávat svět s klidem, přesností a hlubokým smyslem pro realitu.
Grafické pojmy
Mědiryt
Grafická technika tisku z hloubky, při níž je kresba ručně vyrývána rydlem do měděné desky. Charakteristická je čistá, ostrá linie a vysoká míra kreslířské kontroly.
Rytina
Obecné označení grafického listu vytvořeného technikou rytí do kovové desky. V raném novověku patřila k nejprestižnějším grafickým technikám.
Rydlo
Ocelový nástroj s ostře broušeným hrotem, používaný k rytí linií do kovové desky. Různé tvary rydel umožňují variabilní šířku a charakter linie.
Měděná deska
Kovová tisková matrice, do níž je ryt obraz. Měď je měkká a dobře opracovatelná, ale postupně se opotřebovává opakovaným tiskem.
Tisk z hloubky
Tisková technika, při níž barva zůstává v zahloubených liniích desky. Papír je při tisku silně navlhčen a pod tlakem lisu vtlačen do rýh.
Lept
Grafická technika příbuzná rytině, při níž je kresba vytvářena působením kyseliny. Umožňuje volnější a kreslířštější projev než mědiryt.
Suchá jehla
Technika, při níž je kresba přímo rýpána ostrým hrotem bez použití kyseliny. Vytváří měkkou, lehce roztřepenou linii díky otřepům kovu.
Tiskařská barva
Olejová barva určená pro tisk z hloubky, zpravidla černá nebo tmavě hnědá. Vyznačuje se vysokou kryvostí a dlouhou trvanlivostí.
Ruční papír
Papír vyráběný ručně z rostlinných vláken, používaný pro grafiku raného novověku. Je pružný, savý a odolný vůči tlaku hlubotisku.
Papír vergé
Typ ručního papíru s patrnou strukturou rovnoběžných čar. Často používaný pro grafické listy 16.–18. století.
Vodoznak
Značka v papíru vytvořená při výrobě, viditelná proti světlu. Slouží k dataci a identifikaci papíru i původu tisku.
Otisk
Jednotlivý výtisk z tiskové desky. Kvalita otisku závisí na stavu desky, barvě, papíru i tlaku lisu.
Stav desky
Fáze opotřebení tiskové matrice v průběhu jejího používání. Ranější stavy se vyznačují ostřejší a čistší linií.
Raný otisk
Tisk pořízený v rané fázi používání desky. Obvykle nejcennější z hlediska sběratelské kvality.
Pozdní otisk
Tisk vzniklý po delším používání desky. Linie mohou být měkčí a méně výrazné v důsledku opotřebení.
Formát listu
Rozměry grafického listu včetně okrajů. U rytin se často liší velikost obrazu a velikost papíru.
Raný novověk
Historické období přibližně od konce 15. do 17. století. Klíčová éra rozvoje evropské grafiky a rytiny.
Autorská grafika
Grafické dílo vytvořené přímo autorem, nikoli reprodukce cizího obrazu. Rytiny Albrechta Dürera patří k vrcholům autorské grafiky.