Sofu Okabe (岡部 素風, 1912–1994) patří k nejvýznamnějším představitelům moderní japonské kaligrafie 20. století. Ve své tvorbě překročil hranice tradičního písmového projevu a rozvinul kaligrafii jako autonomní výtvarné médium, blízké abstraktní malbě a filozofické reflexi znaku.

Okabe chápal kaligrafii jako záznam fyzické a duchovní přítomnosti autora v jediném okamžiku. Jeho práce se vyznačují výraznou redukcí formy, důrazem na rytmus, váhu tahu a napětí mezi tuší a prázdným prostorem papíru. Znak zde ztrácí funkci sdělení a stává se nositelem energie, času a osobní zkušenosti.

Autor byl aktivní součástí poválečných uměleckých debat v Japonsku a jeho dílo je dnes vnímáno jako klíčový most mezi tradiční východoasijskou kaligrafií a mezinárodním moderním uměním. Okabeho tvorba přirozeně rozšiřuje pojem japonského umění o jeho experimentální a konceptuální polohu.