Koson Ohara (小原 古邨, také známý jako Shōson či Hōson; 1877–1945) patří k nejvýznamnějším představitelům japonského dřevořezu první poloviny 20. století a je klíčovou osobností hnutí shin-hanga, které usilovalo o obnovu tradičního ukiyo-e v dialogu s moderní estetikou a mezinárodním publikem. Jeho tvorba se soustředí především na motivy ptáků, květin a přírodních scenérií, v nichž spojuje precizní pozorování přírody s jemnou lyrikou a technickou dokonalostí.

Koson se vzdělával v tradiční malbě školy Nihonga a jeho práce vycházejí z hluboké znalosti klasické japonské estetiky. Zároveň však dokázal reagovat na nové požadavky doby, zejména na rostoucí zájem zahraničních sběratelů o japonské umění. Ve spolupráci s vydavateli, jako byli Watanabe Shōzaburō či Daikokuya, vytvořil rozsáhlé dílo, které se vyznačuje vysokou kvalitou tisku, jemnými barevnými přechody a citlivou prací se světlem.

Charakteristickým rysem Kosonovy tvorby je schopnost zachytit prchavý okamžik v přírodě – tiché spočinutí ptáka na větvi, let jeřába nad vodní hladinou či křehkou krásu květů v ranním světle. Jeho kompozice jsou vyvážené, klidné a často meditativní, přičemž důraz klade na atmosféru a náladu spíše než na dramatický děj. V tomto ohledu navazuje na tradici klasického japonského malířství, avšak přetváří ji jazykem moderního dřevořezu.

Dlouhou dobu byl Koson Ohara méně známý než jiní autoři shin-hanga, avšak v současnosti je jeho dílo vysoce ceněno a zastoupeno v nejvýznamnějších světových sbírkách japonského umění. Jeho tisky se nacházejí například ve fondech The Metropolitan Museum of Art, British Museum, Museum of Fine Arts Boston, Rijksmuseum v Amsterdamu či Tokyo National Museum. Dnes je Koson vnímán jako mistr poetického zobrazení přírody a jeden z nejjemnějších hlasů moderního japonského dřevořezu.