Hashiguchi Goyō (橋口 五葉, 1881–1921) patří k nejvýznamnějším osobnostem moderního japonského dřevořezu počátku 20. století a je klíčovým představitelem hnutí shin-hanga. Vystudoval malbu v západním stylu, avšak brzy se obrátil k tradiční technice dřevořezu, kterou usiloval obnovit a obohatit o moderní citlivost, jemnou práci s barvou a důraz na psychologii zobrazovaných postav.

Ve své tvorbě se soustředil především na figurální motivy, zejména na intimní portréty žen, v nichž spojoval realistické pozorování s idealizovanou formou. Jeho dřevořezy se vyznačují klidnou kompozicí, tlumenou barevností a mimořádnou technickou precizností, díky níž dosahoval jemných přechodů tónů a měkkého modelování těla. Goyō tak navázal na tradici klasického ukiyo-e, z níž vyrůstají tradiční japonské dřevořezy ukiyo-e, a zároveň ji přetvořil v duchu moderní estetiky.

Přestože jeho kariéra byla velmi krátká, zanechal Hashiguchi Goyō mimořádně kompaktní a vysoce kvalitní dílo, které je dnes považováno za jeden z vrcholů japonského figurálního tisku. Jeho práce představují citlivé spojení tradice a modernity a dodnes patří k nejvyhledávanějším ukázkám hnutí shin-hanga.