Bundō Shunkai (文道 春海, 1871–1965) patří ke klasickým mistrům moderní japonské kaligrafie, kteří dokázali spojit hluboký respekt k tradičním formám s mimořádně osobitým a fyzicky silným projevem. Po celý svůj dlouhý život zůstal věrný tradičnímu způsobu života i myšlení; vystupoval v japonském kimonu, nosil dlouhý bílý vous a kaligrafii chápal jako celoživotní duchovní disciplínu, nikoli pouze jako výtvarnou činnost.

Jeho tvorba je charakteristická výraznými, energickými tahy štětce, často prováděnými nástroji mimořádných rozměrů, někdy přirovnávanými k malbě „štětcem velikosti koštěte“. Shunkai pracoval s kaligrafií jako s přímým záznamem tělesného pohybu, dechu a soustředění; každý tah je výsledkem fyzického gesta i vnitřního stavu autora. Tento důraz na sílu linie, rytmus a význam prázdného prostoru jej řadí do širšího kontextu vizuální kultury, z níž vyrůstají i japonské dřevořezy a dřevoryty ukiyo-e.

Ve vysokém věku byl Shunkai schopen vytvářet monumentální kaligrafie na papírech velikosti filmového plátna, které vynikají suverenitou, jistotou a klidem zralého mistra. Jeho díla často pracují s jediným znakem, zbaveným veškeré ornamentiky, čímž se pozornost soustředí na samotnou podstatu znaku, jeho význam i energii, která jej utváří.

Kaligrafie vzniklé na sklonku jeho života nejsou projevem únavy, ale naopak vrcholné koncentrace a vnitřního klidu. Bundō Shunkai zde představuje kaligrafii jako médium, v němž se setkává tradice, osobní zkušenost a existenciální hloubka. Jeho dílo zůstává silným svědectvím o tom, že kaligrafie může být současně písmem, obrazem i duchovní praxí.