Popis
Taki Katei – Japonská mišpule
Japonský dřevořez: originál.
Kailigrafická nápis: 壬申九月 和亭 potvrzuje vznik díla v roce 1894.
Tisk: dřevořez.
Datace: 1894, éra Meiji (Meidži 27).
Formát: jeden list, 325 x 225 mm.
Materiál: japonský ruční papír.
Stav: A- (A, B, C, D). Odprodej ze soukromé sbírky. Nabízený dřevořez byl součástí prvního vydání leporela Tansei Ippan (Úvod do malby) z roku 1894 (Meidži 27).
Originální dřevořez na japonském ručním papíru s minimálním známkami poškození. Barvy jsou ostré a jasné, perfektní soutisk barev. Papír v tiskových plochách mírně protlačený dřevěnými tiskovými štočky, což dřevotisku dodává další rozměr.
Země původu: Japonsko.
Popis: Mišpule je originální japonský dřevořez z roku 1894, vytvořený jako součást alba Tansei Ippan. Dílo zachycuje plodící větev mišpule v komorní, vyvážené kompozici, která spojuje botanickou přesnost s tichou elegancí pozdní tvorby Taki Kateie.
Plody jsou tištěny pomocí jemného lavírování barvy na štočku (bokashi), díky němuž vzniká plynulá gradace žlutých a světle zelených tónů. Tento způsob tisku dodává plodům objem a měkkost, aniž by narušil celkovou střídmost barevné palety. Listy a větvičky jsou vedeny kaligrafickým štětcem v tmavších, převážně černých tónech, které kontrastují s lehkostí plodů.
Barevná zdrženlivost a otevřený prostor papíru umožňují vyniknout struktuře ručního papíru i precizní práci soudobého tiskaře. Kompozice působí klidně a neokázale; nejde o symbolické vyprávění, ale o soustředěné pozorování přírody v její přirozené podobě.
Autorský nápis 壬申九月 和亭 potvrzuje vznik díla v roce 1894 a nese Kateiho umělecké jméno. List tak představuje typický příklad jeho pozdní tvorby, v níž se propojuje literátská malířská tradice s technickou dokonalostí dřevořezu.
© Atelier Manufactura
Taki Katei
Taki Katei (滝 和亭, 1830–1901) patřil k nejvýznamnějším japonským malířům druhé poloviny 19. století a ve své době byl považován za jednoho z nejžádanějších a nejdražších umělců v Japonsku. Proslavil se především delikátními malbami ptáků a rostlin (kachō-ga), v nichž spojil mimořádně jemné pozorování přírody s kultivovanou malířskou technikou vycházející z čínské literátské tradice i japonské estetiky období Edo.
Kateiho tvorba se vyznačuje lehkostí, vyváženou kompozicí a smyslem pro sezónní atmosféru. Jeho obrazy nepůsobí monumentálně, ale spíše intimně a meditativně; důraz klade na harmonii tvaru, rytmus linií a jemnou práci s barvou a prázdným prostorem. Právě tato zdrženlivá elegance mu zajistila mimořádné uznání mezi sběrateli, aristokracií i oficiálními kruhy v období Meidži, kdy se japonské umění nacházelo v procesu zásadních kulturních proměn.
Vrchol Kateiho kariéry přišel v roce 1893, kdy byl jmenován oficiálním malířem císařského paláce (Teishitsu gigei-in). Toto prestižní postavení potvrzuje jeho výjimečné postavení v tehdejší umělecké hierarchii a svědčí o tom, že jeho tvorba byla vnímána jako reprezentativní výraz japonské kultury na nejvyšší úrovni.
Po Kateiho smrti v roce 1901 však jeho dílo postupně upadlo v zapomnění. Proměna vkusu, nástup moderních směrů a dlouhodobý nezájem o malíře spjaté s tradicí způsobil, že byl po většinu 20. století opomíjen. Teprve vydání rozsáhlé monografie Rosiny Buckland Nature for the Nation: Taki Katei and the Challenges to Sinophile Culture in Meiji Japan (Leiden: Brill, 2013) znovu upozornilo na význam Kateiho tvorby a přineslo nový pohled na jeho roli v dějinách japonského umění.
Dnes je Taki Katei znovu oceňován jako mistr subtilní malby přírody, jehož dílo vyniká krásou, jednoduchostí a lehkostí projevu. Jeho obrazy představují tiché, soustředěné svědectví o vztahu člověka k přírodnímu světu v době hlubokých společenských a kulturních změn.
