Popis
Anonym – Mapa Eda
Originál stará mapa
Název: Bushū Toshima-gun Edo-shō zu.
Autor: …
Vydáno: Tenwa 2 [1682].
Materiál:
Formát: mapa, papír, dřevořez; 85 x 120 cm.
Popis: tato anonymní japonská stará mapa zachycuje město Edo v roce 1682, tedy v období, kdy se sídlo šógunátu Tokugawa definitivně etablovalo jako politické a správní centrum Japonska. Mapa nese název Bushū Toshima-gun Edo-shō zu a představuje rozsáhlý urbanistický plán města s důrazem na administrativní, rezidenční a obranné struktury.
Kompozice mapy odpovídá japonské kartografické tradici období Edo, která se výrazně liší od evropských konvencí. Sever není orientován k hornímu okraji listu, ale je umístěn v pravém horním rohu. Tento způsob orientace byl v japonských městských plánech běžný a vycházel z praktických i symbolických důvodů.
Dominantním prvkem horní části mapy je rozsáhlý areál císařského (šógunského) paláce obklopený vodními příkopy a opevněním. Okolní čtvrti jsou detailně rozčleněny do bloků s popisy jednotlivých ulic, sídel samurajů, chrámových komplexů i obchodnických oblastí. Mapa tak sloužila nejen k orientaci, ale i jako nástroj kontroly a správy městského prostoru.
Jedná se o reprint starší mapy z let 1630–1631, což dokládá kontinuitu městského plánování Eda a význam této kartografické předlohy. Dřevořezová technika umožnila vznik velkoformátového listu s mimořádnou hustotou informací a vysokou čitelností detailu.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
Anonymní autor
Autor mapy města Edo není znám. Dílo vzniklo v prostředí japonských kartografických a dřevořezových dílen období Edo, kde byla tvorba městských plánů často kolektivní prací bez individuální autorské signatury. Tyto mapy byly určeny úředníkům, samurajům i obchodníkům a hrály důležitou roli v administrativě rychle se rozvíjející metropole.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
