Popis
Koson Ohara – Večerní lodě
Autor: Koson Ohara, 1877 – 1945.
Originální Název: Yūgure no hansen.
Vytvořeno/Publikováno: mezi 1900 – 1915.
Technika: barevný dřevořez.
Formát originálu: 20,9 x 27,1 cm.
Popis: barevný dřevořez „Večerní lodě“ (Yūgure no hansen) patří k ranějším, avšak mimořádně vytříbeným krajinářským pracím Kosona Ohary, v nichž se již jasně formuje jeho pozdější poetika shin-hanga v kontextu japonských dřevorytů. Kompozice zachycuje tichý návrat plachetnic do chráněné zátoky v podvečerním světle, kdy se den pozvolna uzavírá a krajina se ponořuje do šedavých, tlumených tónů soumraku.
Scéna je vystavěna na jemné rovnováze mezi vodní hladinou, pobřežním reliéfem a oblohou, jejichž přechody jsou zpracovány s mimořádnou citlivostí. Klidná plocha vody odráží siluety lodí a nebe, zatímco drobné rytmické zásahy naznačují lehký pohyb hladiny. Plachty lodí působí jako temné vertikální akcenty, které strukturují obrazový prostor a dodávají kompozici klidný, ale pevný řád.
Koson zde pracuje s omezenou barevnou škálou založenou na odstínech šedi, hnědi a tlumené modři. Tento redukovaný kolorismus umocňuje náladu ticha a soustředění a přibližuje dílo tradici klasické japonské krajinomalby, zároveň však nese znaky moderní estetiky shin-hanga, zejména v práci se světlem a atmosférou. V dálce naznačené pobřeží s drobnými světly lidských obydlí jemně připomíná přítomnost člověka, aniž by narušovalo převládající pocit klidu.
List „Večerní lodě“ lze chápat jako meditaci nad přechodem mezi dnem a nocí, pohybem a spočinutím. Koson Ohara zde nevytváří dramatickou námořní scénu, ale soustředí se na prchavý okamžik návratu a ztišení, který se stává nositelem hlubší atmosféry a lyrického vnímání krajiny. Dílo tak patří k významným příkladům jeho krajinářské tvorby a dokládá šíři jeho uměleckého záběru mimo slavné motivy ptáků a květin.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © The Metropolitan Museum of Art
Koson Ohara
Koson Ohara (小原 古邨, také známý jako Shōson či Hōson; 1877–1945) patří k nejvýznamnějším představitelům japonského dřevořezu první poloviny 20. století a je klíčovou osobností hnutí shin-hanga, které usilovalo o obnovu tradičního ukiyo-e v dialogu s moderní estetikou a mezinárodním publikem. Jeho tvorba se soustředí především na motivy ptáků, květin a přírodních scenérií, v nichž spojuje precizní pozorování přírody s jemnou lyrikou a technickou dokonalostí.
Koson se vzdělával v tradiční malbě školy Nihonga a jeho práce vycházejí z hluboké znalosti klasické japonské estetiky. Zároveň však dokázal reagovat na nové požadavky doby, zejména na rostoucí zájem zahraničních sběratelů o japonské umění. Ve spolupráci s vydavateli, jako byli Watanabe Shōzaburō či Daikokuya, vytvořil rozsáhlé dílo, které se vyznačuje vysokou kvalitou tisku, jemnými barevnými přechody a citlivou prací se světlem.
Charakteristickým rysem Kosonovy tvorby je schopnost zachytit prchavý okamžik v přírodě – tiché spočinutí ptáka na větvi, let jeřába nad vodní hladinou či křehkou krásu květů v ranním světle. Jeho kompozice jsou vyvážené, klidné a často meditativní, přičemž důraz klade na atmosféru a náladu spíše než na dramatický děj. V tomto ohledu navazuje na tradici klasického japonského malířství, avšak přetváří ji jazykem moderního dřevořezu.
Dlouhou dobu byl Koson Ohara méně známý než jiní autoři shin-hanga, avšak v současnosti je jeho dílo vysoce ceněno a zastoupeno v nejvýznamnějších světových sbírkách japonského umění. Jeho tisky se nacházejí například ve fondech The Metropolitan Museum of Art, British Museum, Museum of Fine Arts Boston, Rijksmuseum v Amsterdamu či Tokyo National Museum. Dnes je Koson vnímán jako mistr poetického zobrazení přírody a jeden z nejjemnějších hlasů moderního japonského dřevořezu.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
