Popis
Sakai Hōitsu – Vistárie
Autor: Sakai Hōitsu (酒井 抱一, 1761–1828).
Originální název: 藤図, Fuji-zu
Vytvořeno/Publikováno: 1817.
Technika: barevný dřevořez na hedvábí
Formát: 25 x 18 cm.
Popis: list „Vistárie“ (藤図, Fuji-zu) z roku 1817 je jemným a mimořádně kultivovaným příkladem dekorativní estetiky Sakai Hōitsua a patří k dvoustranám Ósonova alba (鶯邨画譜, Ōson gafu), vydaného nakladatelstvím Zenkadō, které představuje vrcholnou podobu japonských dřevorytů školy Rinpa. Motiv vistárie, s jejími splývavými hrozny květů, je v japonské tradici spojován s elegancí, pomíjivostí a klidným plynutím času, což Hōitsu zachycuje s mimořádnou zdrženlivostí a lyrickou lehkostí.
Kompozice je rozložena do dvou protilehlých stran, mezi nimiž se motiv rozvíjí s téměř kaligrafickou volností. Na jedné straně se objevuje subtilní náznak popínavého stonku a listů, zatímco protější list nese plně rozvinuté hrozny světle fialových květů. Tento asymetrický dialog je typický pro školu Rinpa, kde významnou roli hraje rytmus, prázdný prostor a citlivě vyvážená neúplnost.
Barevnost je tlumená a jemná, s důrazem na pastelové tóny květů a měkké zeleně listů, které se vznášejí na světlém podkladu. Prázdná plocha zde funguje jako aktivní součást obrazu, umožňující motivu „dýchat“ a vytvářet dojem ticha a lehkého pohybu. Hōitsu se vyhýbá detailní popisnosti a soustředí se na celkový dojem, v němž se přírodní motiv proměňuje v dekorativní a poetický znak.
„Fuji-zu“ je typickou ukázkou Hōitsuova pojetí přírody jako nositele nálady a sezónního významu. V rámci Ósonova alba sloužil tento list nejen jako estetický obraz, ale i jako vzor inspirující další umělce školy Rinpa k hledání harmonie mezi jednoduchostí, dekorativní krásou a hlubokým respektem k pomíjivosti přírodních jevů.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: Národní galerie v Praze
Sakai Hoitsu
Sakai Hōitsu (酒井 抱一, 1761–1828) byl významný japonský malíř a kaligraf období Edo, klíčová osobnost školy Rinpa a jeden z jejích nejdůležitějších obnovitelů na přelomu 18. a 19. století. Působil převážně v Edu a pocházel z aristokratického prostředí samurajské rodiny, což mu umožnilo hluboké vzdělání v klasické literatuře, poezii i výtvarném umění.
Hōitsu se vědomě hlásil k odkazu starších mistrů školy Rinpa, zejména Ogaty Kōrina, jehož dílo nejen studoval, ale systematicky šířil a interpretoval. Významně se zasloužil o uchování a popularizaci Korinova odkazu, mimo jiné vydáváním ilustrovaných alb a maleb inspirovaných jeho kompozicemi. Zároveň však vytvořil osobitý styl, který se vyznačuje jemnější kresbou, lyrickou citlivostí a kultivovanou barevností.
Typickými náměty Hōitsuovy tvorby jsou květiny, rostliny, ptáci a sezónní přírodní motivy, zpracované v duchu dekorativní elegance a promyšleného rytmu plochy. Jeho práce se vyznačují citlivým využitím prázdného prostoru, jemnou prací se zlatým a stříbrným podkladem a schopností vyjádřit pomíjivost ročních dob prostřednictvím zdánlivě jednoduchých kompozic. Významnou část jeho tvorby tvoří také paravány a závěsné svitky.
Sakai Hōitsu sehrál zásadní roli v přenosu estetiky školy Rinpa do pozdního období Edo a výrazně ovlivnil další generace umělců. Jeho díla jsou dnes zastoupena v předních světových sbírkách japonského umění, mimo jiné v Tokyo National Museum, The Metropolitan Museum of Art, British Museum, Freer Gallery of Art (Smithsonian Institution) a Museum of Fine Arts Boston. Hōitsu je dnes vnímán jako mistr harmonického spojení dekorativní krásy, poezie a hlubokého vztahu k přírodě.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail, typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
