Popis
Kikukawa Eizan – Kurtizána Jachijo z domu Macubaja
Originální japonský dřevořez
Autor: Eizan Kikukawa (菊川 英山), 1787 – 1867
Originální název: Matsubaya uchi Yachiyo
Datace díla: mezi 1809 – 1812
Technika díla: dřevořez barevný
Materiál díla: papír
Rozměr: vertikální Oban (36 x 23,5 cm)
Popis: barevný japonský dřevořez s celopostavním portrétem kurtizány Jachijo z domu Macubaja představuje vrcholné dílo pozdní fáze tradice ukiyo-e, zaměřené na idealizované zobrazení krásy žen z licencované čtvrti Jošiwara. Kompozice je koncipována jako klidná, pomalá procházka, v níž se postava kurtizány elegantně pohybuje v prostoru a její silueta je zvýrazněna bohatě vzorovaným kimonem. Právě tento důraz na dekorativnost, eleganci a kultivovanou estetiku je charakteristický pro japonské dřevořezy a dřevoryty ukiyo-e z počátku 19. století.
Kurtizána Jachijo je zobrazena s bohatým účesem staženým množstvím ozdobných jehlic, které podtrhují její vysoké společenské postavení v hierarchii nevěstince. Její kimono je propracováno s mimořádnou péčí o detail; v zadní části se objevuje motiv psacích potřeb, jenž může odkazovat na vzdělanost, kultivovanost či symbolickou rovinu komunikace a poezie, s níž byly nejvýznamnější kurtizány spojovány.
Postavu Jachijo doprovází její učednice, kamuro, jejíž menší měřítko a jednodušší oděv vytvářejí přirozený kontrast a zároveň zdůrazňují důstojnost hlavní figury. Pozadí s květy stromu je ztvárněno dekorativně a bez hlubší prostorové perspektivy, čímž se celé zobrazení soustředí především na figuru a vzorovou bohatost textilií.
Nevěstinec Macubaja, nacházející se na rohu hlavní třídy v Jošiwaře, patřil k významným podnikům své doby a zobrazení jeho kurtizány lze chápat i jako formu vizuální reprezentace prestiže domu. List tak není pouze portrétem konkrétní ženy, ale i obrazem ideálu ženské krásy a elegance, který byl v období Edo spojován s kulturou „prchavého světa“. Dílo patří k nejpůsobivějším ukázkám figurálního ukiyo-e své doby.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Národní galerie v Praze
Kikukawa Eizan
Kikukawa Eizan (菊川 英山, 1787–1867) byl významný japonský malíř a grafik období Edo, známý především svými elegantními portréty krásných žen (bijin-ga). Ve své rané tvorbě navazoval na styl Kitagawy Utamara, jehož estetiku jemné idealizace a důrazu na ženskou krásu dále rozvíjel vlastním, dekorativně bohatším výrazem. Eizanovo dílo je pevně zakotveno v tradici, z níž vyrůstají japonské dřevořezy a dřevoryty ukiyo-e počátku 19. století.
Jeho dřevořezy se vyznačují pečlivou kresbou kimon, jemnou, harmonickou barevností a důrazem na ladné držení těla i rafinované účesy zobrazovaných žen. Častým námětem jeho tvorby byly kurtizány a gejši z licencované čtvrti Jošiwara, jejichž podoba byla v období Edo spojována s ideálem kultivované krásy, módy a společenské elegance.
Ve srovnání s Utamarem působí Eizanův styl uhlazeněji a dekorativněji, s větším důrazem na vzorovou bohatost textilií a harmonii celkové kompozice. Jeho práce představují významný příspěvek k vývoji figurální grafiky ukiyo-e a patří k vrcholným ukázkám zobrazování ženské krásy v rámci kultury „prchavého světa“.
Japonské pojmy
Bijin-ga (美人画)
„Obrazy krásných žen“ – zobrazení kurtizán, gejš a ideálu ženské krásy.
Zdůrazňují eleganci, módu, účesy a jemnou psychologii postav.
Bokashi (ぼかし)
Technika plynulého přechodu barev bez ostrých hran.
Používá se pro oblohu, vodu nebo atmosférické efekty.
Diptych
Dvojlist tvořící jednu obrazovou kompozici.
Častý u dramatických výjevů a hereckých portrétů.
Fūkei-ga (風景画)
Krajinné dřevořezy zobrazující přírodu, města a cestovní trasy.
Žánr proslavený mistry jako Hiroshige a Hokusai.
Hangi (版木)
Dřevěná tisková matrice, do níž je vyřezán obraz.
Každá barva vyžaduje samostatný hangi.
Karazuri (空摺)
Slepotisk – tisk bez barvy vytvářející reliéf na papíře.
Často využíván u luxusních tisků a surimono.
Kabuki (歌舞伎)
Tradiční japonské divadlo s výrazným hereckým projevem a stylizovanými kostýmy.
Kabuki herci patřili k nejoblíbenějším námětům ukiyo-e.
Kachō-ga (花鳥画)
Žánr zobrazující květiny a ptáky, často se symbolickým významem.
Oblíbený zejména v pozdním ukiyo-e a moderním dřevořezu.
Kento (見当)
Registrační značky vyřezané do matrice pro přesné sesazení barev.
Zajišťují správné překrytí jednotlivých tiskových bloků.
Meisho-e (名所絵)
Zobrazení slavných míst Japonska – chrámů, mostů a krajin.
Často spojeno s cestováním a sezónními motivy.
Nishiki-e (錦絵)
Vícebarevný japonský dřevořez tištěný z několika matric, z nichž každá nese jednu barvu.
Technika umožnila bohatou barevnost a detail typický pro vrcholné ukiyo-e.
Ōban (大判)
Standardní formát dřevořezu o velikosti přibližně 25 × 38 cm.
Používal se zejména pro portréty herců, kurtizán a krajiny.
Ōban nishiki-e
Barevný dřevořez provedený technikou nishiki-e ve formátu ōban.
Nejrozšířenější typ klasického japonského dřevořezu.
Sumizuri-e (墨摺絵)
Jednobarevné tisky provedené pouze černou tuší.
Předchůdce vícebarevných nishiki-e.
Surimono (摺物)
Luxusní, soukromě vydávané dřevořezy pro úzký okruh znalců.
Vyznačují se jemným tiskem, slepotiskem a drahými pigmenty.
Triptych
Kompozice složená ze tří samostatných tisků tvořících jeden obraz.
Používala se pro bitvy, slavnosti a rozsáhlé dějové scény.
Ukiyo (浮世)
„Prchavý svět“ městské zábavy, divadel a požitků období Edo.
Filozofický základ, z něhož ukiyo-e vyrůstá.
Ukiyo-e (浮世絵)
„Obrazy prchavého světa“ – japonské dřevořezy období Edo a Meidži zobrazující krásné ženy, herce kabuki, krajiny a každodenní život.
Ukiyo-e formovalo vizuální kulturu Japonska a zásadně ovlivnilo evropské umění 19. století.
Washi (和紙)
Tradiční japonský ruční papír vyráběný z vláken moruše.
Vyznačuje se pevností, pružností a dlouhou životností.
Yakusha-e (役者絵)
Dřevořezy zobrazující herce kabuki v jejich slavných rolích.
Fungovaly jako divadelní portréty a vizuální propaganda herců.
