Popis
Guillaume de L‘Isle – Mapa Blízkého východu
Originál stará mapa
Název: Map of Turky [sic], Arabia and Persia.
Autor: L‘Isle, Guillaume de, 1675-1726. Senex, John, ?-1740.
Vydáno: Londýn: D. Browne, 1721.
Materiál: mapa ručně kolorovaná mědirytina, papír.
Formát: 460 x 550 mm.
Popis: mapa oblasti Blízkého východu z počátku 18. století zachycuje rozsáhlé území Osmanské říše, Arabského poloostrova a Persie v období vrcholícího osmanského vlivu. Kartografické zpracování vychází z principů francouzské vědecké kartografie a klade důraz na systematické uspořádání prostoru.
Mapový obraz zahrnuje oblast od východního Středomoří přes Anatolii, Mezopotámii a Perský záliv až po vnitrozemí Persie. Politické hranice jsou barevně odlišeny, zatímco hydrografická síť, pobřeží a hlavní sídla jsou vykresleny s vysokou mírou přesnosti odpovídající dobovým poznatkům.
Dílo odráží evropské chápání Blízkého východu na počátku 18. století, kdy se kartografie stávala nástrojem nejen geografického poznání, ale i politické orientace v prostoru. Spolupráce Guillauma de L’Isle a Johna Senexe propojuje francouzskou vědeckou kartografii s anglickou vydavatelskou tradicí.
Mapa patří k významným pramenům pro studium historické geografie Osmanské říše a sousedních oblastí a je vyhledávanou položkou v rámci odborného i sběratelského zájmu o historické mapy světa.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha
L’Isle, Guillaume de
Guillaume de L’Isle (1675 – 1726)
Guillaume de L’Isle byl francouzský geograf a kartograf, považovaný za zakladatele moderní vědecké kartografie. Proslul kritickým přístupem ke zdrojům a snahou o maximální přesnost mapového zobrazení založeného na astronomických a geografických datech.
Jeho mapy Evropy, Asie a Blízkého východu zásadně ovlivnily evropskou kartografii 18. století a staly se východiskem pro práci řady dalších kartografů a vydavatelů.
Senex, John
John Senex († 1740)
John Senex byl anglický kartograf, zeměpisec a vydavatel působící v Londýně na přelomu 17. a 18. století. Specializoval se na vydávání map a atlasů založených na nejnovějších evropských kartografických pracích.
Jeho spolupráce s předními kontinentálními kartografy, zejména s Guillaumem de L’Isle, přispěla k šíření moderní vědecké kartografie v anglicky mluvícím prostředí.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.
Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
