Popis
Fabricius, Pavel – Mapa Moravy
Originální mapa
Název: Mapa Moravy.
Autor: Fabricius, Pavel (1519/1529 Lubaň? – 20. dubna 1589 Vídeň).
Vydáno: In: Abraham Ortelius, Theatrum orbis terrarum, Augsburg 1573, fol. 27a.
Materiál/Formát: ručně kolorovaná mědirytina, 35 x 47 cm na listu 41,50 x 53 cm.
Popis: mapa Moravy patří k nejvýznamnějším kartografickým dílům vztahujícím se k území českých zemí v 16. století. Jedná se o první tištěnou mapu Moravy, která vznikla na základě systematického sběru geografických dat a představuje zásadní mezník ve vývoji středoevropské kartografie.
Mapa byla vydána roku 1573 v Augsburgu jako součást slavného atlasu Theatrum orbis terrarum Abrahama Ortelia. Zachycuje sídelní strukturu, síť komunikací, vodstvo i reliéf Moravy a přilehlých oblastí. Bohaté místopisné zpracování a promyšlená kartografická symbolika odpovídají humanistickému pojetí kartografie druhé poloviny 16. století.
Na rubové straně mapy se nachází latinský text popisující přírodní a kulturní poměry, výškopis a polohopis Moravy. Spojení obrazové a textové složky činí z mapy nejen geografický dokument, ale také cenný historický pramen, který je dnes považován za klíčové dílo v rámci sběratelského a odborného zájmu o staré mapy.
Text: © Atelier Manufactura
Zdroj obrázku: © Historický ústav Akademie věd ČR, Praha.
Fabricius Pavel
Pavel Fabricius (1519/1529 Lubaň? – 20. dubna 1589 Vídeň) byl významný kartograf, matematik a lékař působící v druhé polovině 16. století. Vedle své lékařské praxe na vídeňském dvoře se věnoval astronomii a kartografii a patřil k humanistickým učencům své doby.
Je autorem první tištěné mapy Moravy, která vznikla na základě objednávky moravských stavů a stala se zásadním kartografickým dílem střední Evropy. Fabriciova mapa Moravy byla později zařazena do Orteliova atlasu Theatrum orbis terrarum, čímž získala mezinárodní význam.
Kartografické pojmy
Atlas
Soubor map vydaný knižně jako ucelené dílo.
V raném novověku představoval syntézu geografického poznání své doby.
Chorografická mapa
Mapa zobrazující konkrétní oblast s důrazem na místopis a regionální členění.
Stojí mezi mapou topografickou a obecnou geografickou.
Geografická projekce
Způsob převodu kulového povrchu Země na rovinu mapy.
Každá projekce zkresluje některé vlastnosti – plochu, vzdálenost či úhly.
Kartuše
Dekorativní rámec obsahující název mapy, autora, dataci nebo dedikaci.
Významný výtvarný prvek starých map, často bohatě ornamentální.
Mappa mundi
Středověké schematické mapy světa kombinující geografii s náboženským výkladem.
Neusilují o přesnost, ale o symbolické a kosmologické zobrazení světa.
Mědirytina
Grafická technika, při níž je obraz vyryt do měděné desky.
Umožňuje jemnou kresbu a detail, typickou pro staré kartografické listy.
Parerg
Vedlejší dekorativní nebo informační prvek mapy, například vložená mapa, měřítko či vysvětlivky.
Doplňuje hlavní mapové pole a rozšiřuje jeho význam.
Polohopis
Zobrazení horizontálních prvků krajiny – sídel, řek, cest a hranic.
Základní složka kartografického popisu území.
Portolán
Raný typ námořní mapy s hustou sítí směrových čar.
Sloužil k navigaci ve Středozemním moři a podél evropských pobřeží.
Revers
Rubová strana mapového listu.
U starých map často obsahuje textový popis oblasti v latině nebo národním jazyce.
Rytina
Souhrnné označení grafických technik založených na rytí do matrice.
Základní tisková technika kartografie před nástupem litografie.
Topografická mapa
Mapa zobrazující podrobně terén, sídla a přírodní prvky.
Předchůdce moderních map s důrazem na přesnost a měřítko.
Veduta
Detailní pohled na město nebo krajinu, často z ptačí perspektivy.
Stojí na pomezí kartografie a výtvarného umění.
Výškopis
Zobrazení vertikálních tvarů terénu – hor, údolí a reliéfu.
Ve staré kartografii často schematické nebo symbolické.
Zeměpisná síť
Soustava rovnoběžek a poledníků umožňující orientaci na mapě.
Postupně se zpřesňovala s rozvojem astronomie a matematiky.
